K léčivým účelům jsou sbírány a pěstovány takové léčivé druhy, které tvoří velké plodnice. Ty se objevují na tvrdém dřevě stromů moruše, dubu, buku a někdy na dřevu jehličnanů v hlubokých lesích. Uměle pěstované plodnice se nevyvíjejí v tak zvaných „letokruzích“. V chladu plodnice ustávají v růstu a povrch plodnice mění barvu v světle hnědou a tkáň dosahuje dřevité konzistence. Při oteplení získá okraj plodnice žlutou barvu a plodnice pokračuje v dalším růstu.

Staré korejské přísloví praví: „Kus žluté houby rostoucí na moruši přivede umírajícího k životu“. Korea patří také na první místo ve vývoji protirakovinných léků z této houby. V Číně je ohňovec zmiňován ve staré léčitelské knize Lee-Shi-jin. Korejští lékaři používali ohňovec brázditý k léčbě nádorových onemocnění, artritidy a při nevolnosti. Inuité na území Yukonu a Aljašky kombinovali popel z ohňovce obecného původně s borkou topolu a později s tabákem, který kouřili nebo žvýkali. Tato směs se nazývala iqmik. Popel z houby rychleji zpřístupnil nikotin organismu kuřáka. Houbu používali i Ostjakové, obývající území západní Sibiře.

Ohňovec Phellinus linteus má tísíciletou tradici v léčbě nemocí jako jsou zažívací potíže, průjem, vnitřní krvácení a rakovina. Ve snaze aplikovat tradiční vědomosti o této houbě do norem západní vědy, začínají v 80. letech minulého století výzkumy, které jsou intenzívnější až o 20 let později. Výzkumníci postupně prokázali imunomodulační a protinádorové účinky houby. Prokázali, že P. linteus vyvolává buněčnou demontáž (apoptózu) u mnoha druhů rakovin, aniž by nějak poškozoval normální tkáně. Studie o protinádorovém působení a synergii s konvečními cytostatiky postupně potvrzují status ohňovce brázditého jako prostředku proti rakovině. Postupně byly také izolovány biologicky účinné látky houby a popsány jejich farmakologické a toxikologické účinky. Hned od samého počátku výzkumu byla věnována velká pozornost polysacharidům.

Polysacharidy ohňovce stimulují B-lymfocyty, mají stimulační i supresivní účinky a potlačují růst nádorů a tvorbu metastáz. Na biologickém účinku polysacharidů ohňovce P. linteus se mohou podílet také kyselé heteropolyglykany, v nichž je polysacharid navázán na peptid. Jejich peptidická část obsahuje velké množství serinu a threoninu a látky vykazují imunostimulační aktivitu. Podávány orálně myším s experimentální arthritidou, významným způsobem potlačují příznaky nemoci. Peptidoglykany P. linteus stimulují aktivitu B-lymfocytů a mají protizánětlivé účinky. Polysacharidové složky ohňovce P. linteus mají i další biologické účinky. Např. zmírňují průběh experimentálního šoku u laboratorních zvířat nebo chrání játra před hepatotoxickým účinkem tetrachlormethanu a jiných hepatotoxinů. Methanolický extrakt ohňovce má antibakteriální aktivitu a je účinný proti rezistentním kmenům Staphylococcus aureus.

Z jiných látek nalezených v ohňovci P. linteus je významný např. hispidin, který má silné antioxidační účinky nebo hispolon, který zastavuje proliferaci lidských epidermoidních KB buněk, buněk plicního karcinomu a žlučníku, zabraňuje tvorbě metastáz a má také analgetické účinky. Další skupinou látek nalezených v ohňovci P. Linteus, jsou furanové deriváty phellinusfurany A a B, které inhibují (tlumí) hemolytickou aktivitu lidského séra. Významnou skupinu sekundárních metabolitů ohňovce tvoří také antioxidačně účinné polyfenoly. Jednou z posledních biologicky aktivních substancí ohňovce je protizánětlivě účinný inotilon. Klinických zkušeností s ohňovcem P. linteus je zatím jen málo. V klinických testech byl extrakt z ohňovce účinný u rakoviny prostaty a u hepatocelulárního karcinomu s metastázemi do plic. Ohňovec je stále přístupný jen v podobě různých potravinových doplňků, jako např. preparát ProstaCaid, který obsahuje mycelium tří hub – Ganoderma lucidum, Coriolus versicolor a Phellinus linteus – a je určen k podpoře léčby rakoviny prostaty. Podobné použití – podpora při léčbě karcinomu plic – má i preparát BreastDefend.

Jana Bičaniková