Důvodem jejich rozhodnutí je, že si nejsou jistí, zda by byli schopni postarat se o dítě. Zpočátku se o pejska starají spolu, je to vlastně pro ně taková zkouška. Během společné péče o psa si otestují, jak se ten druhý chová, jestli je zodpovědný a má smysl pro povinnost. Je zajímavé, že si mladí lidé vyberou raději dospělého psa. Péče o štěně je náročnější, to vyžaduje více pohybu a času.  Když zvládnou péči o psa, pak si obvykle pořídí dítě.

Tady však může nastat problém, protože se najednou změní postoj člověka k psovi. Dítě je na prvním místě a na pejska není už tolik času. Ten může začít žárlit a dítě časem ohrozit. Proto je důležité na psa nezapomínat, občas ho pohladit a mluvit na něj. Nikdy by nemělo zůstat dítě samotné ze psem.

Pokud jsou lidé dobře finančně zabezpečení, chodí se svým čtyřnohým miláčkem do speciálních psích obchodů, pořizují mu psí hračky, oblečení, boty i čepice. Pes má svůj pokojíček, hrací koutek, své místo u stolu i na sedačce. Majitelé svého pejska fotí a pořizují mu jeho video. Vozí ho do salónu, kde psovi nechají upravit srst a nabarvit drápky. Tito lidé si nepořizují psa místo dítěte kvůli tomu, že pes vyjde levněji. Pořizovací cena některých čistokrevných psů je vyšší než výbava pro dítě.

Rodiny, kde mají psa místo dětí, se společně scházejí. Pro své miláčky pořádají oslavy a narozeninové párty. V Japonsku dokonce ženy, které vozí psí miláčky v kočárcích.

Je však otázka, jestli pes může skutečně nahradit dítě.

Jarmila Jalowiczorová