Nejdřív ze všeho chci však upozornit na to, že tyfus není jen jeden. Tak jako řada jiných nemocí i tyfu je víc druhů. Z medicínského hlediska rozlišujeme hned čtyři druhy tohoto onemocnění. Konkrétně se jedná o tyfus břišní, skvrnitý, kterému se také říká skvrnivka, tyfus návratný a tyfus drůbeže. Poslední typ se však, jak již sám název napovídá, týká drůbeže.

My se v dnešním článku zaměříme na první z uvedených typů, tedy na tyfus břišní. Jedná se o infekční a závažnou nemoc, která je rozšířená po celém světě a hrozí výhradně člověku. V dávných dobách si jej lidé často pletli s jinými chorobami, při kterých rovněž dochází k obluzení, a zaměňovali jej s nimi. Jen tak pro zajímavost, tyfos znamená řecky dým nebo mlha. Nemoc byla pojmenována právě podle zmíněného oblouzení. Průvodcem břišního tyfu je bakterie zvaná Salmonella Enterica typhi. Je jednou z hlavních bakterií, které způsobují nemoci střev nejen u lidí, nýbrž i u domácích a divokých zvířat.

Onemocnění, o kterém dnes především hovoříme, se řadí mezi členy klubu, chcete-li skupiny, jejíž název zní „nemoci špinavých rukou“. K přenosu používá tzv. fekálně-orální cesty. Nejraději má země, kde je teplé klima. Nízký hygienický standard mu také vyhovuje. Břišní tyfus si oblíbil hlavně jižní Asii, Afriku, v karibské oblasti je bezesporu nádherně, není tedy divu, že tato nemoc se v ní objevuje. Nevyhýbá se ani Střední a Jižní Americe. Tyfus zpravidla nechyběl u situací, během kterých bývala porušována základní hygienická pravidla. Jednalo se například o přírodní katastrofy a války. Naší zemi se tyfová epidemie naposledy prohnala po druhé světové válce v roce 1945. Tehdy tyfová baktérie nakazila skoro deset tisíc lidí. V současnosti však tyfus vyspělé země poctívá svou návštěvou spíš ve vzácných případech. Nejčastěji jde o zavlečený tyf, který přicestuje společně s cestovateli či imigranty. Oni ovšem pochopitelně o svém spolucestujícím někdy nemají ani potuchy a už vůbec nemají chuť mu ukazovat krásy států, do nichž míří. Takže si nezaslouží, abychom je odsuzovali za to, že nemoc přivezou. Spíš bychom jim měli pomáhat se jí co nejrychleji zbavit. Teď už alespoň víme, proč se o této nemoci hovoří jako o postrachu cestovatelů.

Nakazit se je možné jedině od člověka. Tento člověk nemusí být ani za každou cenu nemocný. K nákaze bohatě stačí, aby byl bacilonosičem. Bacilonosič samozřejmě nakažený je, ale onemocnění se u něj neprojevuje. Bakterie jsou však neustále součástí jeho sekretů a výměšků. Tyfus se někdy neštítí svému rozšíření použít  ani potravin, jež neprošly dostatečnou tepelnou úpravou a k jejichž přípravě bylo použito produktů z nakažených zvířat, která se dřív napila kontaminované vody.

S částí bakterií, jež břišní tyfus způsobují, si naštěstí dovede poradit naše kyselá žaludeční šťáva. Ty ostatní, kterým se podaří uniknout, se nejdřív přestěhují do tenkého střeva, odkud projdou jeho výstelkou do lymfatické tkáně. Lymfatická tkáň se stane jejich množírnou. Následně se lymfatickou i krevní cestou rozběhnou, tedy vlastně se nechají roznést po celém těle. Jejich rozmnožování tím však neskončí. K bydlení a dalšímu rozmnožování si vybírají zejména lymfatické uzliny, slezinu a játra.

Od nakažení do objevení se prvních příznaků může v tomto případě uplynout od sedmi do dvaceti jedna dní. Většinou to trvá tak dva týdny, než se nemoc uráčí vás informovat, že se usadila ve vašem těle. Pokud ji někdo nebude léčit, bude se kvůli ní trápit celý měsíc. Když se břišní tyfus začíná projevovat, jde na to dost zostra. Teplota nemocného se najednou vyšplhá rovnou na třicet devět nebo dokonce na čtyřicet °C. Začne ním třást zimnice. Ztratí chuť k jídlu. Dostaví se i nevolnosti a kašel. Nemocný postupně chátrá. Osoby, které se rozhodnou člověka postiženého břišním tyfem ošetřovat a starat se o něj, se musí připravit na to, že během horečky se u pacienta může vyskytnout také agresivita. Rovněž není vyloučeno, že se bude pokoušet utéct z postele. Samozřejmě může nastat i zcela jiná situace a sice ta, že daný člověk bude schvácený a bude podřimovat. Věrnou společnicí horečky pak bude trvalá bolest hlavy. Právě této bolesti nemoc vděčí za svůj starý český název, který zní hlavnička. Suché bledé kůže pacienta si všimneme, sotva se na něj podíváme. Oschlý je také jeho jazyk, na kterém se navíc objeví hnědý povlak. Hlenový povlak se zase najde na dásních a zubech. V té době se bakterie množí ještě ve střevech nemocného, nemůžeme se tedy divit, že břicho je lehce vzedmuté a může být i citlivé na dotyk hlavně v pravém podbřišku.  Přibližně polovině postiženým se zvětší játra i slezina. Příčinou toho není nic jiného, než že se v nich množí bakterie. Na začátku druhého týdne se u někoho mohou vyskytnout růžové skvrnky na kůži břicha. Jedná se o tyfovou rozeolu. Co se týče průjmu, tak ten obvykle dá u břišního tyfu pokoj. Zato se může dostavit jeho opak, tedy zácpa. Počítejte také s nízkou frekvencí srdeční akce. Horečky poklesnou teprve ve čtvrtém týdnu trvání nemoci. Následuje „probuzení“ pacienta, který chce opět jíst, pít a znovu jeví zájem o okolí.

V případě dětských pacientů má nemoc rychlý průběh, oproti tomu brišní tyfus starých osob nezřídka komplikují přidružené obtíže. Tato choroba nese s sebou navíc riziko, že se za třicet dní objeví zase. Její příznaky se nezmění, příznaky však budou rychlejší. Myslím, že to by k příznakům a průběhu onemocnění bohatě stačilo.

Pochopitelně není důležité jenom vědět, co nemoc způsobuje a jak probíhá. Měli bychom také vědět něco o tom, jak se břišní tyfus léčí, jak se proti němu můžeme preventivně bránit a co může sám pacient udělat proto, aby se co nejdříve uzdravil. Případně, jaké nemoci a problémy mohou průběh břišního tyfu zkomplikovat. To si však necháme až na příště.

Krystyna Kędziorová