Můžeme úplně jednoduše říct, že hlad je pocit, chcete-li nepodmíněná reakce organismu, který vyvolává nedostatek potravy. Hlad je velmi důležitá věc. Je to vlastně upozornění, že naše tělo potřebuje přijmout potravu a hlavně energii, kterou potrava obsahuje. A jak vlastně vznikne pocit hladu? Pocit hladu se dostaví tehdy, když hladina glukózy v krvi klesne do jisté míry. Signály však vydává i trávicí soustava a některé hormony svým působením. Své k tomu přidává i psychické rozpoložení, stav pozornosti apod. Proto různí lidé pociťují hlad různě rychle, různě intenzivně. Zkrátka každý jinak. Každý se také s tímto pocitem vypořádává po svém. Některým jedincům se to daří dobře a není to pro ně moc těžké. Existují ale i osoby, u nichž se pocit hladu projeví třeba změnou nálady, rozmrzelostí nebo podrážděností. Určitě jste se už s někým takovým setkali. Musím se přiznat, že i já patřím k té skupině. Stejně jako řada jiných potřeb našeho organismu i hlad je ovládán mozkem. Přesněji řečeno jeho částí, které se říká hypothalamus. Právě tato část dohlíží na obsah glukózy v krvi. Poruchu příjmu potravy tedy způsobí narušení správného fungování zmíněné části mozku. Proto také tyto poruchy řadíme k psychosomatickým. Je známo, že typy těchto poruch bývají různé. Ať už je to ignorace potřeby jídla nebo naopak přejídání se, či snad dokonce periodický, nadměrný a nedostatečný příjem potravy, který vzniká v důsledku špatné, či spožděné indikace sytosti.

Je naprosto přirozené, že se najíte a již po několika hodinách vás hlad znovu přepadne. Jak dlouho vlastně je schopen člověk bez stravy vydržet? Uvádí se, že až padesát dní. To však platí pouze v případě, že danému člověku nechybí tekutiny. Jen tak pro zajímavost. V roce 1981 držel jeden člověk tzv. irskou hladovku a nejedl celých sedmdesát čtyři dní! Ptáte se, jak je možné, že to někdo mohl vydržet tak dlouho? Odpověď je taková. Naše tělo totiž pracuje pomaleji než si mnozí z nás představují. Zpracovávání látek z posledního přijmu potravy mu trvá přibližně tři dny. Pak je energie využitá a přechází z glukózy na proces na proces tzv. ketózy. Jedná se o proces, v němž játra zahájí odbourávání, zpracovávání a spotřebu tělesného tuku. Teprve za tři týdny se však tělo přepne do „režimu hladovění“, kdy čerpá svalovou energii a také energii vnitřních orgánů. Může také začít ubývat kostní dřeně. A to už znamená, že život začíná být v ohrožení. Když člověk delší dobu hladoví, postupně zapomíná nebo spíš přestává brát zřetel na zásady a zábrany. A tak někoho nouze může přivést třeba až ke kanibalismu. Déle hladovějící jedinec navíc může trpět halucinacemi nebo paranoiemi.

Hlad není tak hrozný, pokud se nepromění v hladomor. To znamená, že na určitém území umírá velké množství lidí právě kvůli tomu, že dlouhodobě nemají co jíst. Kromě toho, že tito lidé jsou pochopitelně podvyživení, jsou rovněž daleko méně odolní vůči různým nemocem. Hladomor mají obvykle na svědomí velké neúrody, které se opakují. K těm zase dojde v důsledku nějakých přírodních katastrof, například živelných pohrom, sucha, infekčního onemocnění klíčových plodin atd. Nedávno zachvátilo sucho Sahel a poté se dostavil i hladomor. Hladomor jde také ruku v ruce s válkou. V historii byl už ale zaznamenán i případ, kdy hladomor vypukl, a příroda s tím neměla nic společného. Tuto pohromu lze totiž vyvolat i uměle. Právě to udělala Stalinova vláda ve 30. letech. Postižená byla Ukrajina, Kazachstán, stejně jako ostatní oblasti tehdejšího Sovětského Svazu. Milióny lidí tento zločin stál život. Možná si myslíte, že Čechám se naštěstí hladomor vyhýbá. Vždycky tomu však tak nebylo. V letech 1771-1772, kdy na trůně seděla Marie Terezie, byla kritická neúroda a hladomor zachvátil celou Rakouskou monarchii. Více než desetina českých obyvatel jej nepřežila. Co se týče obětí v celé Rakouské monarchii, jejich počet se vyšplhal až na hodnoty kolem miliónu. Hladomor vždycky byl a nadále zůstává velmi velice vážným problémem lidstva. Svědčí o tom samotný fakt, že se kvůli němu rozloučí se životem zhruba celých dvacet pět tisíc lidí denně.

Skutečně je velmi kruté, když člověk nemá co strčit do úst. O nic lepší ale není, když někdo jí nepřiměřeně. Určitě už se spoustě z vás stalo, že jste měli přes den tak napilno, že jste se ani nestihli najíst a večer jste toho pak spořádali moc najednou. V mnoha případech poté následovaly výčitky svědomí a možná i nepříjemné zdravotní potíže. A co můžeme udělat proto, aby se taková situace neopakovala? Je nutné si uvědomit, že ne všichni jedí proto, že je trápí prázdný žaludek. Nezřídka se stává, že se někdo potřebuje zbavit stresu, či smutku, a tak se rozhodne jej zajíst. Totéž však platí i o radosti. Někdy jsou na vině i hormony. Pak může snadno dojít k tomu, že člověk sní dort, kyselou okurku, navrch si dá brambůrky a kouká co by ještě kde sezobl. I proti těmto záchvatům se dá bojovat. Zde je několik rad, jak na to.

Říká se, že hlad je převlečená žízeň. Něco na tom asi bude, protože pocit hladu můžete ztlumit právě tím, že budete v průběhu dne přijímat dostatek tekutin, pochopitelně neslazených. Při jídle rozhodně nespěchejte. Pocit sytosti totiž potřebuje na cestu do mozku celou půl hodinu. Tím se navíc vyhnete i nepotřebným zdravotním potížím. Konzumujte bílkoviny. Vaši chuť k jídlu snadno zmírní sýr, jogurty a maso. Zmíněné potraviny vás zasytí a navíc látky, které se v nich nacházejí, podpoří vaši svalovou hmotu. Je ale vhodné při výběru hledět na obsah tuků v jednotlivých výrobcích a vybírat si samozřejmě ty, ve kterých je jich méně. Nevynechávejte žádné z denních jídel. Myslím tím, že byste měli snídat, obědvat i večeřet. Mezi tím nemusíte samozřejmě uklidňovat svůj kručící žaludek jenom slovy. Klidně si dejte nějaké to ovoce, zeleninu, či přírodní jogurt. Lepší je jíst méně, a častěji. Je to zdravější. Žaludek si po nějaké době na menší dávky zvykne a návaly hladu se vám začnou vyhýbat, protože uvedený způsob stravování je prevencí proti nim. Až vám zase někdy začne náhle kručet v žaludku, utište tento zvuk sklenicí teplého zeleninového vývaru. Jestli vás hlad přepadá poměrně často, nevyhledávejte kdo ví jaké chuťovky. Svěřte svůj problém raději kousku suššího chleba. Dejte si však záležet na tom, abyste ho žvýkali pomalu. Pak vaše chuťové buňky přivede k rozumu, než se nadějete. Začne-li si vaše tělo stěžovat na nedostatek cukru a vy dostanete nesnesitelnou chuť na sladké, nesáhněte po první sladkosti, která vám přijde pod ruku. Oslaďte si život radši mangem. Toto ovoce má sladkou chuť. Navíc dokáže odvodnit a samozřejmě spotřebiteli poskytnout i spoustu vitamínů.

Nyní se dozvíme, co si o hladu myslely a myslí některé významné osobnosti. Například spisovatel Honoré de Balzac považuje hlad za nejlepšího duchaře. Jiří Suchý žádá, aby mu hlad něco uvařil, když ho má, když je prý nejlepší kuchař. Vergilius tvrdí: „Hlad ke zlému radí“. Seneca zase varuje před vybíravostí, která vyjde draho, zatímco hlad levně. A dodává, že hladový ničím nepohrdne. Benjamin Franklin považuje hlad, žízeň a bolest za sourozence lásky. Karel Čapek upozorňuje, že hladoví nechtějí vládnout, nýbrž jíst.

Na závěr bych ještě ráda zmínila to, čím jsem začala. A sice, že bychom měli být za hlad vděční. A proč? Protože když má člověk hlad, tak to znamená, že je zdravý. Když dostane hlad nemocný, je to znamení, že už se uzdravuje. Tak tedy buďme za pocit hladu vděční a hlavně si važme toho, že jej máme čím zahánět.

Krystyna Kędziorová