O tradiční čínské medicíně by se dalo říct, že je jedním z, řekněme, odvětví alternativní medicíny. „Léčení jakékoliv jednotlivé součásti by nemělo probíhat bez ošetření celku. Neměli bychom se pokoušet léčit tělo bez duše a má-li být zdravé tělo a hlava, musí léčení začít duší. Neboť to je velký omyl naší doby při léčení lidského těla, že lékaři napřed oddělí duši od těla.“ Tyto moudré věty pronesl jeden z nejuznávanějších a nejslavnějších filozofů všech dob, Platón, již ve čtvrtém století před naším letopočtem. A pravda je to dodneška, nemyslíte? I když se samozřejmě najdou takoví, kteří s tím nebudou souhlasit a neuznají to.

Tradiční čínská medicína má hned několik výhod. Jednak u ní pacientům nehrozí žádné vedlejší účinky, kromě toho se nesoustředí pouze na důsledek, dalo by se tedy říct na samotnou nemoc, ale také na příčiny, kvůli kterým k potížím došlo. Takže se zajímá i o to, proč vlastně někdo onemocněl. Tam, kde jiné metody léčby selhaly, může tradiční čínská medicína naopak oslavit úspěch. Znamená to, že i lidé, které skolila některá nemoc, která si získala přívlastek těžko léčitelná nebo dokonce neléčitelná, mají v případě této medicíny šanci na vyléčení. Nejspíš je tomu tak právě proto, že zmíněná medicína řeší jak důsledky, tak příčiny. Snad nejčastěji používanou formou léčby je fytoterapie. Jedná se o léčbu bylinami. To je další potěšující zpráva, ne? Mezi další metody patří například akupresura, akupunktura, kterou jistě řada z vás zná a možná ji i zažila na vlastní kůži, dále samozřejmě úprava dietetiky, cvičení apod. Kromě toho existují pomocné metody, ty jsou pro fytoterapii tím, čím jsou doplňky pro oblečení. V tomto případě platí mnohem víc než v módě, že doplňky musí být vhodné, a proto je vodítkem k jejich určení zdravotní stav nemocného.

Je víc než jasné, že je nejdřív zapotřebí zjistit, co pacienta vlastně trápí, aby lékaři vůbec věděli, co léčí, než se do toho pustí. Diagnóza je nezbytná a ani tradiční čínská medicína se bez ní neobejde. Potíže určí přesně pomocí pozorování, naslouchání, dotazování, palpace, diagnózy jazyka a pulsu. Díky tomu, že lékař má přístup k člověku jako k celku, může naordinovat zcela individuální léčbu. Jedním slovem ji každému ušije na míru, i když není zrovna krejčí. Pacient pak užívá výhradně to, co jeho organismu v danou chvíli nejvíc pomůže a jeho stavu nejvíc prospěje. V tom případě nehraje roli ani věk, dokonce ani to, jestli jde o dospělého člověka nebo o dítě.

Právě celostní přístup k člověku, teorie energie a teorie pěti prvků jsou základem tradiční čínské medicíny. Žádné rčení nevystihuje celostní přístup přesněji a lépe, než „všechno souvisí se vším“. Zatímco západní medicína bere v potaz jen jednotlivé kusy lidského těla a v případě problému se soustředí pouze na část, na které se projevily důsledky jistého stavu, Tradiční čínská medicína se drží toho, že mezi buňkami, orgány a dalšími částmi těla existuje úzká spolupráce, navíc jsou na sobě závislé a svými funkcemi vytvářejí celek. Pro tento druh medicíny je člověk originálním organismem. Zdraví chápe jako harmonii mezi již zmiňovanými teoriemi energie a pěti prvků. Nemoc pak znamená, že nastala nějaká disharmonie nebo blokace. Energii považují Číňané za prazáklad veškerého dění a to jak dění v člověku, tak dění ve vesmíru vůbec. Pět prvků pak představuje její části. Co to vlastně je, těch pět prvků? Jedná se o systém, jenž všechno dění osvětluje. Ke každému prvku jsou přiřazeny orgány, jak tělesné tak smyslové a dokonce i roční doby. Mezi pět prvků patří etapy života, chutě, barvy, vůně, emoce, rozumové projevy a další. Jednotlivé prvky se vzájemně podporují, kontrolují, ba i tlumí. Právě tyto vztahy hrají velmi významnou roli během vyrovnávání energie v orgánech. Tradiční čínská medicína totiž díky tomu dovede léčit, aniž by působila přímo na daný problém.

Představte si, že čínská medicína rozeznává až třicet dva druhů pulsů. Jsou rozdělené do několika úrovní. O tom, že v Číně se léčilo již v dobách dávné minulosti, existují důkazy. Jedním z nich jsou nejstarší dochované známky o diagnóze jazyka, které vznikly již v šestnáctém století před naším letopočtem. Bylo by chybou nezmínit se také o velice komplexně zpracované knize, která se pro tradiční čínskou medicínu stala jedním z východisek, chcete-li začátků. Dvacáté sedmé století před naším letopočtem, to je období, kdy byla s největší pravděpodobností tato kniha napsána. Dochovaly se také písemné zprávy o akupunktuře a fytoterapii, kterým je ještě o pár set let víc. Nejmladší ze všech „pamětníků“, o kterých je řeč, je hliněný akupunkturní model člověka, ten pochází teprve ze šestého století tentokrát už našeho letopočtu.

Vyjmenovat všechny nemoci a potíže, od kterých by vám tradiční čínská medicína mohla pomoci, by bylo velmi náročné a zdlouhavé. Tato medicína totiž pomáhá snad na všechno, od potíží s pohybem, přes alergie až po působení proti stárnutí. Zde jsou všechny metody, kterých tento druh medicíny využívá: čínská fytoterapie, akupresura, akupunktura, ušní akupunktura, baňkování, moxování, TDP lampa, samozřejmě nesmějí chybět ani masáže, dále cvičení zvané Čchi-Kung, SRT, reiki a již zmiňovaná dietetika.

I když se tradiční čínská medicína zdá tak báječná, účinná a možná až zázračná, i Číňané nedají dopustit na prevenci. Čínský mistr Li Ťing-Jü, který se prý dožil 256 let, měl tři pokyny pro stravu a tři základní pravidla pro dlouhý a zdravý život. Tato pravidla znějí: „Nikdy v životě nespěchejte. Vše vykonávejte pozvolna, v klidu a dopřejte tolik času, kolik potřebujete.“ „Seďte tiše jako želva, choďte čile jako pták a spěte tvrdě jako pes.“ Podle druhé rady bychom se měli vyhýbat extrémním emocím. Údajně nic nebere z těla tolik energie a nenarušuje funkce vnitřních orgánu víc, než právě prudké citové výlevy. Kvůli těm bývají poškozené tři hlavní orgány, které vylučují škodlivé látky - játra, plíce a ledviny. Ani na další orgány to však nepůsobí příznivě. Třetí rada říká, že bychom měli každý den cvičit Čhi-Kung. Pravidelnost je zde důležitější než délka a intenzita cvičení. Co se týče toho jídla, tam tento muž doporučuje nejíst moc na večer v létě, protože to vyvolává stagnaci krve a energie. V období zimních měsíců zase radí konzumaci většího množství výživných potravin, které dodají tělu esenci i energii a díky tomu bude naše tělo v teple, i když bude chladno. Všeobecně doporučuje spíš vegetariánskou stravu, v níž by neměly chybět byliny, které dovedou život prodloužit.

Kdo ví, třeba by opravdu stálo za to se nad jeho slovy zamyslet a vyzkoušet si je v praxi, alespoň na nějakou dobu. Třeba to opravdu funguje?

Krystyna Kędziorová