Tuk je nenahraditelný pro zdravý růst a obnovu tělesných buněk. Rozpouštějí se v něm životně důležité vitamíny A, D, E, K. Některé tuky jsou zdrojem esenciálních mastných kyselin, které zajišťují správný chod organismu. Zásadní jsou i pro tvorbu hormonů. Tuky nejen dodávají jídlu chuť, ale i konzistenci. Pomáhají také při pohybu potravy zažívacím traktem. Z toho vyplývá, že bychom se úplně neměli vyhýbat žádnému druhu tuků, ale samozřejmě ani přehánět přílišnou konzumací. Doporučuje se pro lehce pracující zhruba 70g tuku za den, to jsou pro vaši představu asi dvě vrchovaté lžíce másla. Dále byste neměli opomíjet skryté tuky v potravě, jako třeba v paštice, majonéze, mase, mléce atd. Navíc není tuk jako tuk. Dobré tuky rostlinného původu se nacházejí v rybách, které jsou zdrojem nenasycených mastných kyselin včetně esenciálních jako je omega3, jež snižují hladinu cholesterolu. Živočišné tuky se podílejí na zvyšování cholesterolu v krvi a také na nepříjemném přibírání na váze.

Co se týká cukru, lidé donedávna konzumovali cukr jen v malém množství. V dnešní době se bohužel rozrostla nerozumnou spotřebou cukru obezita. Výhoda cukru spočívá především v rychlém dodání energie, hlavně během sportovní nebo fyzické náročné činnosti. Cukr je ale zdrojem příliš koncentrované energie a nemá žádné další prospěšné látky. Bude lepší ho tedy zcela vynechat? Pokud sportujete nebo vyvíjíte fyzickou aktivitu, potřebujete cukr ve větším množství jako zdroj energie pro svaly. Pokud se ovšem nehýbete, postačí vám nižší dávka, to znamená, že určité množství cukru musíme přijímat všichni, neboť je nezbytný pro fungování orgánů, zejména pak mozku. Při abstinenci cukrů, sacharidů, škrobů, vlákniny budeme pociťovat únavu, a ta se projevuje silným pocitem oslabení a může dojít až k trávicím obtížím či bezvědomí. První pomoc je vypít slazený nápoj, sníst kousek čokolády nebo kostku cukru.

Spousta žen řeší nějaké to kilo navíc a jsou rozhodnuté přestat jíst sladké. Zdá se to logické, ale „svalový glykogen“, což je sacharidová zásobárna energie, na sebe váže i vodu, a když odstraníte ze stravy sacharidy včetně cukru, organismus spotřebuje zásoby svého vlastního glykogenu a pak se zjednodušeně řečeno odvodní. A tím se můžou spustit zdravotní obtíže. Doporučená dávka je pro dospělého člověka 60g na den. Zhruba 30-70% z cukru, který sníme, se nám v těle změní na tuk. Takže, nezapomeňte se řídit slovy „všeho s mírou“ a bez špatného svědomí si občas dopřát nějakou tu sladkost.

Který cukr je ten správný?

Obyčejný hnědý cukr je v podstatě bílý rafinovaný řepný cukr, do něhož se přidává třtinová melasa či karamelový sirup. Případně se surový řepný cukr nedočistí a zůstanou v něm některé sloučeniny, hlavně draselné a sodné soli, které při dlouhodobé konzumaci zatěžují ledviny.

Bílý cukr z cukrové řepy není příliš vhodný, protože při rafinaci je podobně jako mouka nebo rýže zbaven minerálních látek, vlákniny a vitamínů. Když ho sníme, náš organismus si látky, které potřebuje na jeho trávení, vezme buď z toho, co s cukrem jíme, nebo sáhne do svých rezerv, třeba pro vitaminy skupiny B, vápník, hořčík, fosfor atd., a ty nám pak chybějí.

Přírodní třtinový cukr je vedle medu nejlepší volbou. Má tmavou barvu a obsahuje výrazně více melasy. Melasa je bohatá na stopové prvky, minerální látky, vitaminy a na vápník a hořčík.

Hroznový cukr má nižší sladivost, ale rychle se vstřebává do krve, což oceníte při velké fyzické námaze, ale pozor si musejí dávat diabetici.

Ovocný cukr má vyšší sladivost, je vhodný i pro diabetiky, ovšem při nadměrné konzumaci zvyšuje hladinu cholesterolu.

Med obsahuje ve srovnání s cukry příznivější poměr glukózy a fruktózy a malé množství polysacharidů. Obsahuje také vitaminy, minerální látky, enzymy a má léčivé účinky.

Karin Šimovcová