Homeopatie je založená na názoru, že když nějaká látka v těle vyvolá nemoc, tak ta samá látka, ale v mnohem menším množství je schopna nemoc člověka vyléčit. Léky se připravují z rostlin, minerálů a živočichů. Samotný Hahnemann přišel s názorem, že čím víc látku zředíme, tím je výsledný lék účinnější.

Proto se v homeopatii používá vysoce ředěných látek. Často je stupeň ředění tak vysoký, že přípravek neobsahuje ani jednu molekulu účinné látky. Tyto léky pak působí jako placebo. Placebo je neúčinný lék, ale pacient věří, že je léčen a často se jeho stav zlepší. Podstata placeba spočívá v psychologii pacienta.

Homeopat léčí celou osobnost, ne jen příznaky nemoci. Proto se specialista během vstupního pohovoru zajímá o pacientův životní styl, duševní rozpoložení a povahu. Zajímá ho, v jaké poloze pacient nejčastěji spí, jak snáší teplo a zimu, zda se něčeho bojí atd.

Hlavním cílem homeopatie je odstranit bolest a zneškodnit původce nemoci. Dále nastartovat v těle sebeobranné mechanizmy. Homeopatické léky se doporučuje užívat dlouhodobě. Podle odborníků však i jednorázová dávka může nastartovat obranný proces.

Hlavním rizikem při používání homeopatik je nasazení neúčinných léků v případě závažné choroby. Některé léky působí jako placebo a vážný zdravotní problém nevyřeší. Ztracený čas může vážně ohrozit život pacienta.

Jarmila Jalowiczorová