Inckým solným dolům se říkalo Salinas a vlastně ani dnes neznáme přesný počet jejich bazénků. Výhradně ruční způsob získávání tohoto růžoveho pokladu se od časů Inků nezměnil. Tato sůl je nazývána solí Maras (maraská sůl) podle malebné vísky Maras, která se stala kolébkou bohaté historie této soli. Pro svou výjimečnost je stále tato exotická sůl vysoce ceněna. Vysoký obsah přírodních minerálů v soli, především železo, vápník, hořčík, zinek a měď, jí dodává krémovou barvu s odstínem růžové, a proto se nazývá také Sal rosada nebo Pink salt.

Sůl Inků je nejen raritou původem, vzhledem či složením, ale i chutí a je velmi ceněna nejpšími kuchaři světa. Připravují se z ní různé speciality, hodí se k přípravě masa, ryb, mořských plodů, polévek, omáček, salátů, teplé i studené kuchyně, kterým dodá zajímavou a delikátní chuť. Někteří gurmáni si údajně koření touto solí i syrová jablka a pomeranče, neboť zvýrazňuje intenzitu chuti.

Mnozí z nás si již oblíbili mořskou sůl, protože je zdravější, ale i ta je upravována kvůli stále většímu znečištění moře. Sůl Inků je exportována bez úpravy. Dodá našemu organismu potřebné přírodní minerály, potravu učiní chutnější a co víc, přinese sílu a energii kouzelné přírody horských masivů And.

Jana Bičaniková