Léčivé houby v boji proti rakovině - Choroš oříš
C
horoš oříš roste dosti vzácně od července do října v listnatých a smíšených lesích, na hrázích rybníků na bázi kmenů, kořenech i pařezech zejména dubů, buků, javorů a vzácně i habrů. Podobá se mořské mycí houbě a větví se do mnoha malých nožek zakončených kloboučky ve tvaru deštníčků, které jsou šedé až světlehnědé. Z kulinářského hlediska můžete choroš oříš využít všestranně. Nehodí se k sušení, ale naložený do octu je lahůdkou.
I tato houba je po staletí používána v tradiční čínské medicíně, hlavně jako osvědčené diuretikum. Podle výzkumů u myší byl prokázán úbytek volných radikálů v plazmě. Proto je choroš oříš používán jako účinný antioxidant. Bez vedlejších účinků je možno jej podávat při zánětu ledvin, ledvinových kamenech, pyelonefritidě a také k zvyšování produkce moči bez úbytku vyloučeného draslíku. Obsažený ergosterol vykazuje antialdosteronický diuretický účinek. Také je choroš oříš účinný při chlamydii trachomatis. Houba působí jako imunomodulátor. Podle klinických studií je choroš oříš prokazatelně účinný u sarkomu S-180 a nádorů Ehrlicha. Pokus byl proveden na laboratorních myších v kombinaci s chemoterapeutikem. Rovněž jeho působení můžeme využít při rakovině gastrointestinálního traktu, plic a močového ústrojí. Hlavně se u nádorů močového měchýře potíže opětovně nevracejí. Kromě toho se používá při žloutence, kdy zrychluje a zeslabuje průběh jako antivirotikum.
V názvu oříš se v houbě skrývá vůně a chuť připomínající oříšky. Můžeme jej nasbírat nejen pro léčivé vlastnosti, ale na přípravu mnoha pokrmů, třeba chutného guláše, jemně ochuceného česnekem, nebo houbového rizota, ale i dalších a jistě uspokojíme své chuťové buňky.
Jana Bičaniková