Než získal ženu svého srdce, začal s ní chodit a vynaložil nemalé úsilí. Karla mu dala zabrat jako žádná jiná. Kupoval jí květiny, dárky a zval na luxusní večeře. Všiml si, že na ní dělají dojem peníze, ale nevyčítal jí to. Nakonec si ji vybojoval, tedy myslel si to. Karla pracovala jako asistentka velké, prosperující firmy, a proto často odjížděla na služební cesty i do zahraničí. Karel podnikal a oba se poměrně rychle sžili s životním stylem toho druhého. Vzali se ani ne po půl roce známosti. Karel byl zamilovaný s optimistickými vizemi do budoucna. V podnikání se mu dařilo a k tomu měl ještě krásnou a vzdělanou ženu. Zbývalo mu postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. Podmínky k tomu měli oba.

Manželé si zpočátku užívali. Trávili spolu společné chvíle, jezdili na výlety, dovolené. Během tří let opravdu postavili dům a na zahradě zasadil strom. Karolínu pořád miloval, jako by ji poznal první den. Měl ale pocit, že z její strany vztah trochu ochladnul. Přičítal to starostem, které je po těch pár letech soužití trápily víc a víc - Karolína nemohla otěhotnět. Jenže jako by jí to nevadilo, protože odkládala i vyšetření u lékaře. Když chtěl Karel tuto věc vážně řešit, sdělila mu Karolína, že nemůže mít děti a nedá se s tím nic dělat. Stál tam jak omráčený, byla to pro něho velká rána, a i když je to chlap, vzalo ho to jak malého kluka. Karlu strašně miloval a nechtěl ji za žádnou cenu opustit. Zdálo se mu, že ji to tak netrápí. Říkal si, že je to tvrdá holka a nedá na sobě nic znát. Hlavou mu proběhlo: ona je statečná kvůli mně, abych se sám netrápil. Adopci rozhodně nechtěli, a tak se Karel těžce smiřoval s tím, že potomka nikdy nebude mít. Pak přišla další drtivá zpráva, jeho milovaná Karla po vážné autonehodě zemřela. Tenkrát si myslel, že hůř být snad ani nemůže. Říkal si, život pro mě už skončil. Když se slzami v očích vyklízel její věci, vypadnul mu ze skříně její deník, který si léta psala. Držel jej v rukou jako svátost, a až odstupem času se odvážil v něm číst. Co se ale dozvěděl, ho otřáslo a už asi změnilo napořád.

Karolína děti mít mohla, ale nechtěla. Dokonce byla s Karlem dvakrát těhotná a dvakrát podstoupila potrat. Jako zástěrka sloužila některá z jejích služebních cest. Z deníku však nepochopil, jaký měla k němu vztah, ale laskavými slovíčky na jeho osobu se to moc nehemžilo. Zato radost z každé útraty, nových šatů, dovolené a o služebních cestách ano. V tu chvíli se z toho zhroutil, a až sestra ho donutila vyhledat psychiatra. Asi měsíc bral antidepresiva a navštěvoval psychiatra. Teď už je Karel v pořádku, má přítelkyni, ale jak tvrdí, pořád ještě nenašel radost ze života. Rána, kterou mu zasadila Karolína svou smrtí a hlavně, že mu zatajila dvě jejich nenarozené děti. Má v sobě velkou nedůvěru ke všem ženám. Věří, že i tohle jednou pomine a čas všechno vyléčí. Naděje, že jednou bude mít syna, se ještě nevzdal. Musí počkat, až bude ten správný čas.

Evita