I když si sám uvědomuje, že jeho strach je nesmyslný, neumí si s tím sám poradit. Stačí na nepříjemnost pomyslet, uvidět ji v televizi nebo na fotografii a objeví se příznaky. Fobie vzniká většinou v dětství, po nějakém nepříjemném zážitku, vrcholí v pubertě a často sama v dospělosti zanikne. Ne však vždy.

Pokud se strach objeví jen při konkrétním nebezpečí a skončí, když pomine nebezpečí, je to dobře. Když se strach objeví i když situace nenastala, ale člověk ji očekává, že by mohla nastat a již cítí strach, může jít o fobii.

Typy fobií

• izolovaná
• sociální

Izolovaná fobie je úzkostný strach z určitých věcí. Například z výšek, uzavřených prostorů, ze zvířat, z krve, lidí, davu, ze špíny a bakterií, z hromů, z čísel a samoty.

Sociální fobie je rovněž úzkostný strach, ale ze situací, kdy má člověk pocit, že ho okolí pozoruje. Trpí jí většinou dětí a mládež. Mají nízké sebevědomí, bojí se jíst na veřejnosti, jít na společnou toaletu, mluvit před ostatními. Chtějí být nejraději sami a mívají často deprese.

Příznaky psychické

• pocit že je člověk odlišný od jiných
• bojí se, že ztratí nad sebou kontrolu
• strach ze smrti

Příznaky fyzické

• bušení srdce, tlak na hrudi
• špatné dýchání, sucho v ústech
• tes, závratě, točení hlavy
• mdloba
• střídání horka a chladu

Lidé, kteří trpí fobií, by se neměli stydět, ale vyhledat pomoc odborníka, psychologa nebo psychiatra a zahájit léčbu. Používá se expoziční terapie, to znamená, že je pacient vystavován pomalu a v nízkých dávkách tomu, čeho se bojí. Tato léčba však patří do rukou odborníka. Jinak by mohla pacienta poškodit.

Jarmila Jalowiczorová