Odborníci hluchoslepotu řadí podle různých kritérií:

• Osoby se současným postižením zraku a sluchu od narození.
• Osoby s postižením sluchu od narození a získanou zrakovou vadou.
• Osoby s postižením zraku od narození a získanou sluchovou vadou.
• Osoby se získanou sluchovou i zrakovou vadou.

Naprostá hluchoslepota je považována za postižení s nejtěžšími následky, především, když se jedná o vrozenou vadu a takhle postižených s absolutní hluchoslepotou je však poměrně málo. Lidé postižení hluchoslepotou mají potíže při komunikaci, prostorové orientaci a nezávislém pohybu, ale i sebeobsluze a celkově k přístupu k informacím. Hluchoslepý člověk má znevýhodněné zapojení do společnosti a potřebuje zajistit úpravu prostředí, kompenzační pomůcky a odborné služby. Hluchoslepotou mohou být postiženy všechny věkové skupiny. Pokud u hluchoslepého člověka převládá ztráta zraku, je považován za osobu zrakově postiženou. A naopak pokud převažuje ztráta sluchu je považován za osobu sluchově postiženou. Postižení obou smyslů současně způsobuje vážnější omezení dovedností člověka, než kdyby byl zasažen buď sluchovou, nebo zrakovou vadou. Připojí-li se k těmto vadám ještě mentální retardace či postižení rovnováhy, nastává u člověka ještě vážnější omezení schopností.

Nejvíce používané dorozumívání s hluchoslepými lidmi je:

Psaná forma řeči – je vhodná pro hluchoslepé osoby se zbytky zraku a sluchu – domlouvá se tak prostřednictvím psaného textu, počítače, mobilního nebo psacího telefonu pro neslyšící.

Znakový jazyk – je určen pro hluchoslepé za zbytky zraku, jež dosud používají znakový jazyk.

Mluvená řeč – nejčastější styl dorozumívání u osob postižených hluchoslepotou se zbytky sluchu.

Taktilní znakový jazyk – doporučuje se u osob s totální hluchoslepotou, provádí se spojením rukou hluchoslepé osoby s osobou, která znakuje. Jsou to znaky, ze znakového jazyka pro neslyšící a jsou přizpůsobeny k požadavkům hluchoslepých osob.

Lormova abeceda – využívá se i pro absolutní hluchoslepé osoby – tady doteky prstů do dlaně hluchoslepé osoby jsou hmatatelné písmena latinské abecedy.

Braillovo písmo – je určeno nejen pro osoby s totální ztrátou zraku – zde napomáhá komunikaci kombinace šesti bodů ve dvou sloupcích o třech řádcích – vytvářejí se tak písmena, a ta se čtou pohmatem.

Tiskací písmena psaná do dlaně – používá se u lidí, kteří ztratili zrak a sluch ve starším věku – do dlaně se jim vpisují obrysy velkých tiskacích písmen.

Prstová abeceda – neboli dorozumívací metoda pro osoby se zbytky zraku, je tady důležité, aby osoba znala latinskou abecedu a český jazyk. Písmena jsou tvořena za pomoci prstů a dlaně představována volně do prostoru.

Daktylotika do dlaně – upravená prstová abeceda, která se tvoří v dlani hluchoslepé osoby.

Tadoma – technika, jež se používá u osob s vrozenou hluchoslepotou. Hluchoslepý svoji ruku si položí na tvář mluvčího, aby malíčkem pociťoval vibrace hrdla, palcem pohyby rtů a ostatními prsty tvář.

Odezírání – aby osoba mohla odezírat, musí mít zachované zbytky zraku.

Hluchoslepý člověk využívá při chůzi červenobílou hůl, tím svému okolí naznačuje, že nemá potíže pouze se zrakem, kde nevidomý používá bílou hůl, ale také se sluchem. Hůl má střídavě červené a bílé 10 cm široké pruhy.

Ačkoli je hluchoslepota hodně těžké postižení, je možné v dnešní době dosáhnout velmi dobré kvality života hlavně díky speciálně-pedagogickému a sociálně-rehabilitačnímu vlivu.

Karin Šimovcová