Se slunečným počasím se kromě toho objevuje i hmyz a všichni víme, jak umí být dotěrný, otravný a jak je nesnadné se ho zbavit. Dokud kolem nás hmyz jen tak poletuje, je to ještě v pohodě, horší je, když se mu podaří nás štípnout. Takové bodnutí dovede pěkně zkazit náladu. Bývá bolestivé, nepříjemné, a tak děláme co můžeme, abychom se před bodnutími všeho druhu ochránili. Dnes už naštěstí existují různé repelenty, takže to není tak složité. Existuje však hmyz, jehož bodnutí může zdraví i prospět. Tím hmyzem je včela. Ale o užitečnosti jejího jedu až jindy.

Včely jsou všeobecně považovány za velmi pracovitá a užitečná stvoření. Vždyť právě jim lidstvo vděčí za med a vosk. Celá řada lidí včely chová a stará se o ně. Tito tvorové si bezpochyby zaslouží naši pozornost, proto tento článek bude věnován jim. Tedy přesněji řečeno jejich bodnutí. Dozvíte se třeba, jak zabránit tomu, aby Vás včela bodla. Jak se chovat při útoku včelstva. Co dělat po bodnutí. I to, k čemu je včelí jed dobrý.

Někdo by si možná mohl myslet, že včela je zlá a zákeřná. To by jí ale křivdil. Nezapomínejme, že zákeřnost a zloba jsou ryze lidskými vlastnostmi. Včela je hmyz, proto lidské vlastnosti mít nemůže. Nevyčítejte jí tedy, že Vás její bodnutí hodně bolí. Způsobuje to její jed. Včela však použije svého žihadla pouze tehdy, když nemá jinou možnost. Když se třeba cítí ohrožená. Je nutné zdůraznit, že včela na použití žihadla doplatí daleko víc než člověk. Člověk sice po nějakou dobu cítí velmi nepříjemou bolest, ta ale za nedlouho odezní, bolavé místo se zahojí a zase je všechno v pořádku. Jenže ta nebohá včela většinou zaplatí za takové bodnutí životem. Pokud ale dodržujeme určitá pravidla, můžeme se včelami klidně soužít, aniž by přitom která koliv strana pociťovala bolest.

Stejně se ale nejspíš všichni shodneme na tom, že je lepší bodnutí zabránit. Zde je několik kroků, chcete-li rad, jak toho dosáhnout. Především je třeba obcházet obloukem včelí úly. Obvykle se doporučuje vzdálenost pět metrů, občas je ale třeba držet se i dál. Včely bývají během roku různě agresivní a stupeň této agresivity se mění. S největší agresivitou počítejte v červenci a srpnu. Někdy se člověk chůzi okolo úlů zkrátka nevyhne. V takovém případě bychom měli jít zezadu. Naše chůze by měla být pomalá, plynulá a její součástí by, pokud možno, neměly být trhavé pohyby. To ale mnohdy záleží na tom, jak moc se bojíme. Je možné kolem úlů i proběhnout, pak je ale třeba utíkat hodně rychle a nepřestávejte, sotva budete od úlu o kousek dál, ale běžte ještě dost dlouho potom. Nejlepší je zvolit si pro takový útěk členitý terén jakým je třeba křoví les atd. Spatříte-li samotnou včelu například na květu, nepropadejte panice. Včela je v té chvíli příliš zaneprázdněná na to, aby se Vámi zabývala. Kromě toho se zrovna nenachází v hnízdě a tudíž jej ani nemusí bránit. Nebezpečí bodnutí Vám tedy hrozí jen tehdy, pokud byste včelu zasedli, šlápli na ni nebo ji zmáčkli nějakým jiným způsobem. Ti z Vás, kteří během teplých dní rádi chodí bosí, se nejspíš budou muset smířit s tím, že je občas nějaké to žihadlo nemine. Dejte si pozor, aby kolem vás nezůstávaly otevřené sladkosti. Pro jistotu je vždy uklízejte. Tato výstraha platí hlavně pro období července a srpna. V té době se totiž v přírodě zmenšuje množství nektaru nebo medovice, proto včely hledají vhodný zdroj, na kterém by mohly něco nasbírat. Sladkosti jsou pro ně velkým lákadlem. Věnujte tedy jejich úklidu, či odstranění velkou pozornost, abyste se vyhnuli tomu, že se Vám na lízátko přilepí nezvaný host. Včelí instinkt velí těmto tvorům, aby útočily na všechno, co je chlupaté, tmavé nebo smrdí a momentálně se pohybuje v blízkosti úlu. V ohrožení není pouze medvěd, který dostal chuť na med, ale také třeba člověk, který má na sobě černý svetr, je navoněný nebo opilý, ze kterého je cítit alkohol.

Někdy včely zaútočí hromadně, i když se v naší zemi nevyskytují africké ani afrikanizované včely. K takovým masivním útokům dochází například, když někdo seče trávu před česny. Pokud se někomu podaří převrhnout úl nebo kácí strom, kde si včely postavily hnízdo. Pak Vás včely považují za vetřelce, proti kterému je nutné se bránit, a tak vyletí z úlu a zaútočí. V tom případě na nic nečekejte a utečte. Není moudré spoléhat na to, že k uklidnění včel stačí, když se nebudete hýbat. Zvláštní ochranu věnujte očím. K dýchání používejte nos a ústa mějte zavřené. Ti, kdo nosí brýle, by si je měli každopádně sundat, protože včela může proniknout mezi sklo a oko a bodnout dřív, než se dostanou ven. Při útěku se snažte prodírat se co možná nejhustším křovím. Pro včely je totiž obtížné takovým křovím proletět. Do křoví nebo hodně daleko, běžte i tehdy pokud se útok odehrává dejme tomu na louce. Vyskytne-li se nějaký důvod, který Vám útěk opravdu znemožní, klekněte si honem někde stranou na zem, hlavu společně s rukama na uších a obličeji strčte mezi kolena. Prostor kolem obličeje je nutné utěsnit. Dýchejte nosem. Je také vhodné se skrýt v této pozici třeba pod bundu, pod plachtu nebo pod něco podobného. To něco však nesmí být chlupaté. Pak už jen čekejte, až útok skončí. Stejně se ale bolesti nevyhnete. Jen co zjistíte, že další včely přestaly přilétávat, zapomeňte na chvíli na lásku k přírodě a ke zvířatům a včely jednu po druhé zabíjejte. Rozzuřené včely totiž většinou nenechají útoku, dokud nebodnou a následně nezemřou. Podle knih může dospělý člověk dostat i pár set žihadel, a přežije bez obtíží. Je k tomu zapotřebí zůstat v klidu, pod dohledem, pít, samozřejmě nealkoholické nápoje. V případě nutnosti zavolejte záchranku. Je lepší počkat do večera, než si půjdete k úlu pro sekačku nebo jinou věc, kterou jste tam v tom zmatku zapomněli. To už bude klid, ačkoliv ten nastává již po hodině nebo dvou. Po zkušenosti s masivním útokem včel dělejte všechno proto, abyste je už nevyprovokovali, neboť podruhé se včely rozčílí ještě snadněji.

Píchla-li Vás jedna včela, je především třeba odstranit žihadlo z kůže v co nejkratším čase. Jed totiž proniká do kůže postupně. Jakmile se žihadla zbavíte, máte víc možností, jak zatočit s otokem. Můžete se spolehnout na některou z mnoha babských rad, zvlášť když máte ověřenou jejich účinnost. Obecně platí, že otok zmírní studená voda nebo ledování. V případě, že nemáte na včelí bodnutí alergii, otok zmizí sám a nezanechá následky. Hůř jsou na tom pochopitelně alergici. Ale otok, který se vyrovná velikosti dvěma Vaším dlaním, ještě nemusí znamenat alergickou reakci a do dvou dnů může být pryč. Alergici by měli o svém problému informovat své okolí a řídit se pokyny lékaře. Nevolnost, rozšiřování otoku, potíže s dýcháním atd. To všechno bývají příznaky alergie. Zvýšenou pozornost si zasluhují bodnutí do problémových partií, jakými jsou ústa, krk, či oko. I tady je nutné být v klidu, ledovat nebo přinejmenším chladit otok a je-li to možné, mít u sebe někoho, kdo by na nemocného dohlížel a v případě potřeby zavolal záchanku.

O užitku včelího jedu sice zatím řeč nebyla, ale kdo si počká, ten se dočká. A pokud si Vy počkáte na druhou část článku o včelích bodnutích, dozvíte se k čemu všemu se tento jed hodí.

Krystyna Kędziorová