Již v  minulých dobách byla její oblíbenost díky léčivým účinkům. Záleží hodně na složení rašeliny, kde různorodá složení organických a anorganických látek se podílí na výsledném hojivém účinku.

Rašelina se pro regenerativní účely tepelně připravuje a to ve formě zábalu nebo koupele. Už v dřívějších dobách bylo prokázáno, jaké léčebné účinky mají huminové kyseliny a zároveň celkové prohřátí, na organismus.

Balneologie je vědní obor, který se zabývá účinky rašeliny a léčivých pramenů na naše zdraví a krásu. Díky balneologii se co nejefektivněji rašelina v dnešní době aplikuje. Nejoblíbenější jsou rašelinové zábaly. Výhoda spočívá v tepelné setrvačnosti a skladbě huminové kyseliny, jež poskytuje kyselé pH. Účinky rašeliny jsou termofyzikální nebo biochemické. Zábal se skládá z rašeliny naplněné mezi propustnou a nepropustnou fólií.

Peloidy – Jednorázové rašelinové zábaly – Je to čistě přírodní látka geologického původu. Dosahuje se jimi prokrvení na různých částech těla, můžou se aplikovat před masáží.

Rašelinový obklad sval prohřívá a zároveň uvolňuje do podkoží minerální látky z rašeliny. Postupně se zvyšuje teplota peloidu až na 40° C, kde tato teplota se uchovává po celou proceduru. Tyto obklady pomáhají při bolestech svalů, kloubů, páteře, při svalových zatvrdlinách, při artróze, chronických zánětech kloubů a svalů, u vertebrogenních syndromů a jsou účinné při celulitidě a obezitě.

Termofyzikální efekt: Hlavní účinek rašeliny je tepelný efekt, kdy toto teplo se získá
„ohřátím“ a pak se dále vede, předává.

Biochemický efekt: Rašelina se skládá z huminových kyselin a ty se při aplikaci stávají součástí celkového účinku peloidy. Mají také detoxikační vlastnosti.

Nedoporučuje se:

• U akutních zánětů močových cest.
• U těhotenství (pokládat podél páteře).
• U horečnatých stavů.
• U přecitlivělosti na teplo.
• U otevřených poranění kůže.
• U otoků.
• U oběhových poruch a kardiologických onemocnění.

Rašelina se používá i „PITNÁ“. Liší se od lázeňského průmyslu tím, že neobsahuje žádný jíl a skládá se z 97 % z rozložených organických těl bylinek a ostatních rostlin s velkým obsahem huminových kyselin, minerálů, stopových prvků, aminokyselin, rostlinných hormonů, mastných kyselin.

Rašelina má detoxikační, vyživující a hojivou schopnost, která je známá už z minulosti. Látky obsažené v rašelině zabraňují baktériím množení a posilují a zároveň detoxikují organismus. Jsou známé léčebné účinky při těžkých onemocněních žaludku a střev. Průzkumem bylo zjištěno, že po vypití rašelina normalizuje hodnotu pH a tím vlastně na sebe váže přebytečnou kyselinu z žaludku.

Pitná rašelina se v současné době v medicíně používá při závažných zánětlivých střevních onemocněních a to formou klystýru. Spousta lidí si tyto klystýry dopřeje několikrát za rok „preventivně“. Chtějí si posílit oslabené orgány a imunitní systém. Je známo, že čím starší člověk, tím méně jeho organismus dovede ze stravy využít živiny, minerály, vitamíny, stopové prvky. Je značná úmrtnost starých lidí kvůli podvyživenosti organismu, a to vůbec nezáleží na tělesné hmotnosti.

Pitná rašelina dodává chybějící látky a živiny do organismu. Nemá vedlejší účinky a i děti ji můžou pít. Málo se ví, že rašelina obsahuje vápník, železo, draslík, hořčík, sodík, zinek, měď, mangan, chróm, molybden.

Neexistuje dokonalejší forma koloidních minerálů (jsou to jednotlivé molekuly minerálů rozptýlené ve vodě), než v pitné rašelině.

Karin Šimovcová