Stalo se Vám někdy, že Vaše dítě, příbuzný nebo i vy sami jste najednou, z ničeho nic usnuli na zcela nevhodném místě například v obchodě, v práci, či snad dokonce ve vaně? Pokud ano, mějte se na pozoru. Uvidí-li někdo někoho spát přes den na, řekněme zvláštním místě a v zvláštní poloze, obvykle se dotyčného v žertu zeptá, co dělal v noci a zasměje se tomu. Takové podřimování ale není žádná legrace. Může to být naopak poměrně vážná věc, neboť spánek může být jedním z příznaků nemoci zvanou narkolepsie.

Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, narkolepsie, neboli imperativní spavost patří mezi chronická onemocnění. Místem postižení je nervová soustava. Konkrétně jsou to mozková centra, která mají na starost procesy usínání a probouzení se. Nemoc charakterizují náhlé a nekontrolovatelné záchvaty spánku. Ty se mohou dostavit kdykoliv během dne a bez ohledu na to, co daný člověk zrovna dělá. Nejhorší na tom je, že záchvatu nepředcházejí žádné varovné signály a je zcela nemožné jej jakýmkoliv způsobem ovlivnit. Proto se může stát, že nemocný usne během chůze nebo i během řízení auta a usnutí při rozhovoru u něj neznamená nezájem či nezdvořilost. Omezení, která pacientovi nemoc způsobuje, se týkají jeho pracovního, společenského i osobního života. Zmíněné omezení se však specificky vyvíjí. Nejspíš v největší nevýhodě jsou lidé od třiceti pěti do čtyřiceti let. Po padesátce se totiž mohou potíže utlumit a s přibývajícími léty se mohou některé problémy úplně vytratit. Bohužel i epilepsie je jednou z těch nemocí, u nichž nebyla dosud přesně objasněná příčina vzniku. Odborníci považují za největší viníky dědičné změny a autoimunní reakce organismu.

Rizikové faktory byly zmíněny již na konci minulého odstavce. Genetické změny, které představují riziko onemocnění narkolepsii, se nacházejí na šestém chromozomu v oblasti tzv. HLA komplexu. V důsledku těchto změn se sníží hladina neurotransmiteru hypokretinu. Následuje autoimunitní reakce a buňky, které neurotransmiter obsahují, degenerují. Existuje však ještě jeden rizikový faktor, o kterém už v podstatě také byla řeč. Tím faktorem je věk nemocného. Ke škodě všech pacientů, jsou příznaky onemocnění nejzávažnější a nejmarkantnější právě v produktivním věku, tedy od třicátého pátého do čtyřicátého roku života.

Příznaky a projevy onemocnění

Kromě výše zmíněných záchvatů imperativního, čili neodolatelného spánku, které přicházejí náhle, bez varování a pacient na ně nemá žádný vliv, se může narkolepsie projevit ztrátou svalového napětí. Tento stav trvá pár sekund, ale někdy i několik minut. Odborně je nazýván Kataplexie. Jejím nejčastějším projevem je celková slabost, v důsledku které se nemocnému podlamují nohy, vypadávají mu věci z rukou nebo spadne, aniž by u něj došlo k poruše vědomí. Může mu také klesnout čelist nebo vyvrátit hlava. To však nejsou zdaleka všechny projevy kataplexie. Takový stav často vyvolají silné emoční prožitky. Třeba srdečný smích, pocit uspokojení, ale i emoce negativní, dejme tomu hněv. Narkolepsie může vyvolat i tzv. Spánkovou obrnu. Kvůli té pak svaly úplně ochrnou a nemocný pak není schopen jakéhokoliv pohybu. Ochrnutí se nevyhne ani svalům mimickým, a tak postižený nedokáže mluvit ani si přivolat pomoc. Obvykle se tato neschopnost dostaví těsně před usnutím nebo krátce po probuzení. Doba trvání je několik minut. Pacient s narkolepsií trpí i tzv. hypnagogickými halucinacemi. Jsou to velice realné představy hmatatelného, zvukového nebo obrazového charakteru. Jejich součástí může být i pohyb. I tyto halucinace obvykle doprovázejí usínání nebo probouzení. Narkolepsie se dále projevuje automatickým jednáním, které vede k tomu, že nemocný třeba přemísťuje předměty v bytě bez důvodu a bez účelu, nebo vyjde z domu, aniž by věděl kam vlastně jde a proč. Někdy může být jeho chování agresivní nebo násilnické, on o tom však neví. Možná si někteří z vás myslí, že takový člověk musí v noci spát jako dudek. To se ale velice mýlíte. V noci bývá spánek nemocného často neklidný, přerušovaný a doprovázejí ho živé prapodivné sny. Může se přidat i náměsíčnost, noční děsy, či skřípání zubů, k tomu poslednímu však může docházet ve dne. Ačkoliv dětský věk není pro výskyt narkolepsie tím nejběžnějším obdobím, může toto onemocnění postihnout i malé děti. V tom případě se projevuje především hyperaktivitou nebo částečnou slabostí. Ta může způsobit zvýšenou spavost během dne, bez známek záchvatu. Právě kvůli zvýšené potřebě spánku dochází u těchto dětí k omezování jejich aktivit na minimum. Tato skutečnost zhoršuje jednak fyzickou kondici dětí, ale může mít také negativní vliv na prospěch ve škole. To se samozřejmě neobejde bez dopadu na psychiku, proto se postižené děti uzavírají do sebe. Mohou si připadat méněcenné nebo se naopak chovat podrážděně a agresivně.

Zajímá Vás, co ještě bylo o chování lidí trpících touto nemocí zjištěno? Jak se narkolepsie léčí? Jak se může nemoc zkomplikovat? Jak může proti onemocnění bojovat sám pacient a čeho se kvůli němu musí vzdát? Pokud chcete znát odpovědi na tyto otázky, pak Vás mohu ujistit, že se jich dočkáte ve druhé části článku.

Krystyna Kędziorová