K první kategorii – činnosti, které označuji jako Jde to, jsou vaření a stlaní.
Vaření se do této kategorie řadí pouze za podmínek, že osoba na vozíku vaří v bezbariérové kuchyni. Jinak se vaření přesouvá do kategorie druhé. Stlaní je jednoduchou činností, převlékání postele už zase moc ne.

Druhá kategorie, čili Jde to ztuha. Tady bych řadil zametání, vytírání, luxování, vaření v bariérové kuchyni, nahánění pavouka u stropu.
Zametání, vytírání a luxování jsou, co se týče činnosti, principiálně stejné. Jen třeba u vysávání je trochu obtížná manipulace s vysavačem a u vytírání je třeba častěji měnit vodu, páč vozíčkář, který utáhne plný kýbl vody, je u mě fakt borec.
Vaření v bezbariérové kuchyni je docela jednoduché. Pro nahánění pavouka či jiných podobných mu zvířat zdomácnělých (komár, mol atd.) je možné pouze s použitím smetáku či přesně hozené kuchyňské utěrky (myšleno látkovou, není vhodno používat papírovou kuchyňskou utěrku, ta moc nelítá).

A nakonec je zde třetí kategorie, nazvaná mnou Nejde to.
Tady bych řadil spoustu činností, jako např. věšení záclon, mytí oken, utírání prachu, atd. V těchto situacích už je třeba použít nějakého dobrovolníka, nejlépe z řad rodinných příslušníků (ti fungují povětšinou zdarma), dále z řad sousedů (trochu dražší verze), nebo je si třeba najmout někoho z pečovatelské služby či dobrovolnických organizací (verze nejdražší). Ceny se pohybují podle lokality, v Třinci 50,- až 90,- za hodinu.

Tento článek není v žádném případě nadnesený. Jedná se o mou osobní zkušenost, a to jsem na vozíku necelý rok. Je mi již předem jasné, že objevím časem spoustu dalších činností.

Zároveň chci ale podotknout, že se snažím o přesun činností z kategorie Nejde to do nižších.

Kuba Molin