Hlavním účelem hospiců je maximálně zlepšit kvalitu života v jeho závěrečné fázi a umožnit důstojné umírání. Děje se tak především snižováním nebo odstraňováním bolestí a jiných nepříjemných fyzických projevů nemoci. Hospic umožňuje vyřešit nebo alespoň zmírnit různé psychologické a duchovní problémy spojené s umíráním. Umožňuje intenzivní a nerušený kontakt s partnerem nebo rodinou.

Člověk mladý a zdravý zrovna nepřemýšlí o tom, kde by chtěl zemřít. Ale přijde-li nevyléčitelná nemoc, pak je tato otázka prakticky na denním pořádku. A málokdo si odpoví jinak, než že by chtěl umřít doma, mezi svými drahými.

Těžce nemocným lidem, umírajícím může účinně pomoci hospicová léčba. Usnadní situaci nejenom jim, ale i dalším členům rodiny. Hospicová léčba je určena zpravidla pro pacienty s onkologickým onemocněním, přijímáni jsou i ostatní pacienti s různě nevyléčitelnými onemocněními, většinou v konečné fázi onemocnění.

Hlavním rozdílem mezi péči poskytovanou v lůžkových nemocničních zařízeních a hospicovou péčí je, že hospicová péče se nesnaží o vyléčení, nýbrž o to, aby závěrečná část života těžce nemocného pacienta byla maximálně kvalitní, aby netrpěl bolestí, aby nebyl ničím a nikým omezován ve svých aktivitách po celých 24 hodin, aby mu byla dávaná hodnotná péče jak fyzická, tak psychická. Má-li pacient zájem, tak i péče duchovní.

Součástí komplexní hospicové péče je péče o těžce nemocného nebo umírajícího člověka, tlumící jakékoliv bolesti pacienta. Je to vysoce odborný typ péče, který dokáže hledat možnosti, jak pomoci ve složité situaci. Specializuje se na citlivé a cílené řešení specifických obtíží, tělesných i duševních, jež se objevují právě v náročném období na konci života. V některých případech může mít i podobu specifické intenzivní péče.

Hodně významná je v tomto období spolupráce s lékaři, právě oni nejlépe znají zdravotní stav svých pacientů a vědí, kdy je ještě možné nemocného léčit, a kdy je vhodné ho předat do citlivých rukou ošetřovatelek a obstarat mu bezbolestné a důstojné umírání.

Většina lidí umírá ve starším věku. Umírají však i mladí lidé, umírají i děti. Tato péče je poskytovaná lidem všech věkových skupin a důraz se klade na plně žitý život a na zachování důstojnosti pacienta, přichází ke slovu u mladších lidí stejně jako u starších.

Nabízejí se dvě možnosti, když se blíží život ke konci: upadnout do beznaděje, jelikož život už ztratil smysl, nebo prožít zbývající život co nejplněji.

Komplexní péče o těžce nemocného nebo umírajícího pracuje s nadějí: nabízí pacientovi účinnou úlevu a rodinám pak příležitost společně hledat, uzdravit, naplnit vzájemné vztahy, aby se na prožitý čas dalo ohlédnout s vděčností a svědomím, že tato doba měla smysl, a že bylo uděláno všechno, co uděláno být mohlo.

Karin Šimovcová