I kdybychom její problematiku studovali od rána do večera a udělali pro to maximum, tak nám samozřejmě nikdo nezaručí, že se nám cukrovka vyhne. Protože riziko onemocnění nelze stoprocentně vyloučit u žádné nemoci. Rozhodně se ale vyplatí zjistit si něco víc o této chorobě a pomoci tak sobě i jiným.

Nejznámějším a nejpodstatnějším znakem, který je charakteristický pro cukrovku je zvýšený obsah cukrů v krvi. Cukrovka je tedy vlastně poruchou spalování cukrů. Onemocnění cukrovkou ani v nejmenším nezávisí na věku, ačkoliv se někteří lidé dosud domnívají, že ano. Ani pohlaví s ní nijak nesouvisí, ohrožuje tedy muže stejně jako ženy. Může člověka postihnout najednou, nebo jí může zjistit lékař z rozboru krve. Není však nutné se děsit, pokud Vám doktor po preventivní prohlídce nebo po kontrolních odběrech řekne, že máte zvýšený cukr. Tento fakt totiž nemusí vždycky znamenat diabetes. Aby k němu došlo, musí hladina cukrů v krvi překročit určitý limit. Velikou nevýhodou této nemoci je to, že je někdy obtížné ji poznat, protože nemocný nemocný nemusí pocítit její příznaky i několik let. V takových případech bývá zjištěná zcela náhodně a obvykle je komplikovaná, což představuje nebezpečí pro nemocného.

Příčiny vzniku cukrovky mohou být dvě, a proto rozlišujeme dva druhy onemocnění. Diabetes prvního typu nastává, pokud naše slinivka břišní neprodukuje dostatečné množství inzulínu. Pokud jsou tkáně těla k inzulínu méně citlivé, jedná se o druhý typ cukrovky. Inzulín je hormon, který plní v našem těle velmi důležitou funkci. Díky němu se cukr dostává z krve do orgánů a tkání v celém těle a inzulín tak zajišťuje organismu hlavní přísun energie.

Cukrovka prvního typu se nejčastěji projeví už v dětství nebo v mládí. Jde o tzv. autoimunitní chorobu, která spočívá v tom, že buňky slinivky břišní produkující inzulín jsou ničeny imunitním systémem daného člověka. S touto nemocí se také můžete setkat pod názvem juvenilní diabetes. Název vystihuje období projevu nemoci.

Oproti tomu druhý typ diabetu postihuje většinou dospělé. Propuká spíše pomalu, obvykle po třicítce. V nebezpečí jsou především lidé obézní. Současně však tato nemoc čím dál častěji postihuje také obézní děti, které mají nedostatek pohybu. Není ale pravidlem, že si za cukrovku může vždycky člověk sám, neboť na zvýšeném riziku onemocnění se podílí i dědičnost.

Cukrovka a těhotenství

To je kapitola sama pro sebe. Zajímavé je, že cukrovka se může vyskytnout během těhotenství u žen, které dřív podobnými problémy netrpěly. Značnou roli při jejím vzniku hrají pravděpodobně těhotenské hormony, které vyžadují větší množství inzulínu. Není-li slinivka břišní schopná tuto potřebu uspokojit, cukr v těle kolísá. Po porodu se obvykle všechno vrátí do normálu. Diabetes tedy nepředstavuje pro nastávající matky až tak velké riziko. I když každá nemoc je svým způsobem riskantní, v těhotenství víc než jindy. Podstatně hůř jsou však na tom děti nemocných. Vyšší porodní váha, kterou tyto děti obvykle mají ještě není to nejhorší. Nebezpečnější je snížená hladina cukru v krvi a novorozenecká žloutenka, kterou jsou miminka ohrožená.

Každá nemoc má své určité rizikové faktory. Diabetes není výjimkou.

Cukrovka prvního typu nejspíš vzniká propojením dědičnosti s virovými infekcemi. U tohoto typu nezáleží na tom, zda je někdo štíhlý nebo obézní ani na každodenních zvyklostech. Dá se tedy říct, že na tuto nemoc člověk skutečně nemůže. Její rizikové faktory však dosud nebyly přesně zjištěny. O co víc je člověk bezbranný proti prvnímu typu cukrovky, o to větší šanci má ubránit se cukrovce druhého typu. Její faktory jsou totiž přesně známé a navíc takřka zcela ovlivnitelné člověkem. Právě k takovým faktorům totiž patří obezita, nedostatek pohybu, nezdravý životní styl a strava. Vše, co bylo vyjmenováno je pro dnešního člověka typické. Člověk má v současné době příliš málo pohybu a někteří jedí příliš velké a nepřiměřené porce po dlouhou dobu. Jenže tyto dva, řekněme zlozvyky způsobují sníženi inzulínu v těle. Druhý typ cukrovky známe také jako stařeckou cukrovku, protože jí trpívali především starší lidé. To už je však minulost. Náš životní styl je příčinou toho, že se tato nemoc rozšířila a šíří se i nadále do všech věkových kategorii.

Lidé se přirozeně víc bojí AIDS než cukrovky. Ač se to na první pohled nezdá, není zrovna jednoduché určit, která z těchto nemocí je větším nepřítelem lidstva. Obě totiž ročně zabijí stejný počet lidí.

Pokud chceme riziko onemocnění cukrovkou druhého typu snížit na minimum, vyžaduje to především změnu životního stylu a přísnější sebekontrolu. U takové prevence je více než nutná dostatečná dávka pohybu denně. Kromě toho si musíme dopřávat pestrou, vyváženou a energeticky hodnotnou stravu, Jejíž množství by mělo odpovídat vynaložené fyzické námaze. Za vznik cukrovky nemůžou pouze sladkosti, ale veškeré nezdravé potraviny, které konzumujeme nepřiměřeně.

Příznaky cukrovky

Děti trpící diabetem prvního stupně bývají obvykle předrážděné, zvracejí a jsou i tělesně slabší. Dalším příznakem je časté močení nebo noční pomočování (v moči diabetiků se vyskytují aceton a glukóza). Kromě toho nemocní mívají abnormální žízeň a velmi silný hlad. Jako první příznak se často dostaví diabetická koma s poruchou vědomí. Cukrovka druhého typu má sice více příznaků, ale zato je těžší je rozpoznat. I tyto nemocné může trápit žízeň, ospalost, únava, nebo třeba svědění. Stává se, že vidí zamlženě a méně vnímají sladkou chuť. Také je bolívají nohy a mívají mravenčení chodidel. Velkou nevýhodou pro ně je, že se jim pomaleji hojí rány. Dalším ztížením je, že příznaky cukrovky jsou podobné jako příznaky chřipky.

Jak léčit cukrovku

Pohyb a dieta jsou dvě věci, které spojují všechny nemocné s diagnózou cukrovka (jakéhokoliv typu). Nemocní s prvním typem diabetu si musí třikrát až šestkrát denně píchat inzulín. Pokud dojde ke kolísání cukru v krvi, využívají tzv. inzulínovou pumpu, díky které je inzulín dodáván do těla v malých množstvích, čímž je poškozená funkce slinivky břišní téměř dokonale nahrazována. Diabetici by měli jíst méně, ale častěji. Pětkrát až šestkrát za den. Dále je nutné vyloučit z jídelníčku pokrmy slazené sacharózou a nesníst denně více cukru než 30 gramů. Fyzická aktivita by měla být pravidelná a naplánovaná tak, aby nedošlo k nedostatku cukru v krvi. Z toho důvodů se těmto lidem nedoporučuje dlouhodobá fyzická činnost ani hladovka.

Lidé trpící cukrovkou druhého typu si sice nemusí vždy píchat inzulín, jak tomu bylo u diabetiků s první typem, ale musí změnit svůj životní styl. V prvé řadě musí zhubnout. Nesmějí brát určité léky, které zvyšují citlivost tkání na inzulín, tzv. perorální antidiabetika. Jejich denní kalorický přísun musí být menší než 1800 kalorii. Nedoporučuje se rovněž příliš vysoké dávky bílkovin, z důvodu co nejmenšího zatěžování ledvin. Nemocní musí omezit konzumaci cukrů s tuky a nahradit je vlákninou. Proto jsou pro ně vhodné dia výrobky, a také rybí a drůbeží maso. U druhého typu cukrovky je rovněž velmi důležitý pohyb, protože, jak bylo prokázáno, napomáhá k tomu, aby léky lépe účinkovaly.

Nesníží-li se hladina cukru v krvi, i když jsou dodržovány všechny výše uvedené podmínky, je léčba inzulínem nevyhnutelná. Pravidla užívání se nezmění. Inzulín si píchají i těhotné diabetičky.

Cukrovka může být bohužel spojená i s dalšími komplikacemi. Komplikaci může znamenat příliš vysoká nebo příliš nízká hladina cukrů v krvi, ale také nemoci srdce, chronická onemocnění, např. onemocnění ledvin nebo postižení nervů.

Z výše uvedeného jasně vyplývá, jaké riziko a nebezpečí pro nás cukrovka znamená. Možná by nebylo k zahození změnit alespoň něco v našem životním stylu a pokusit se tak tomuto onemocnění předejit.

Krystyna Kędziorová