Stres je reakcí organismu na jakoukoliv výraznější zátěž, při které je organismus vystaven mimořádným podmínkám, tzv. stresorům. To vyvolává obranné reakce, které mají zabránit poškození organismu. Je skutečně nutné dávat si velký pozor na nadměrnou zátěž, která vyvolává stres, neboť v některých případech může být smrtelný. Tento druh stresu nazýváme Distresem. Je všeobecně známo, že všechno má své plusy a minusy. Ani u stresu tomu není jinak. Kromě stresu negativního existuje ještě stres pozitivní, tzv. Eustres. Jedná se o příjemnou zátěž, která způsobuje, že výkony člověka jsou vyšší a lepší. Platí to samozřejmě pouze v případě, že daná zátěž je přiměřená.

Co může stres vyvolat (faktory stresu)
Faktorů vyvolávajících stres různého druhu je samozřejmě spousta, a tak je téměř nemožné všechny vyjmenovat. Mezi ty nejběžnější patří:

1. Faktory fyzikální, jakými jsou prudké světlo, nadměrný hluk, ale také třeba vysoká nebo nízká teplota
2. Faktory psychické, které způsobuje zodpovědnost, škola nebo práce, nesplněná očekávání … Jedním z psychických stresových faktorů však může být i věk.
3. Faktory sociální, řadíme mezi ně především osobní vztahy (různé konflikty, nevěru, zklamání a jiné) a špatný životní styl (nezdravá strava, nedostatek spánku, kouření, alkoholismus a další).
4. Traumatické faktory, neboli různé události. Tyto události nemusí být vždy negativní, neboť takovou události může být např. narození dítěte nebo sňatek. Rozvod, únos nebo úmrtí jsou jedněmi z mnoha negativních faktorů.
5. Dětské faktory. Pokud je člověk během raného dětství opakovaně vystavován nepřiměřené zátěži, může se stát, že bude „trvale“ ve stresu i v dospělosti. Toto nebezpečí hrozí zejména týraným nebo zneužívaným dětem. Ale také dětem, na které rodiče kladou příliš vysoké nároky.

Jsme-li ve stresu, začíná se naše tělo přirozeně bránit. Využívá k tomu především stresových hormonů, např. adrenalinu nebo sympatiku. Sympatik je jednou ze složek vegetivního nervstva, kterou však nelze ovládat vůlí. Sympatikus a stresové hormony mají vliv na činnost většiny orgánů v lidském těle. Dá se tedy říct, že do obrany organismu před stresem je zapojeno celé tělo, neboť „záchranářů“ je samozřejmě víc a nejedná se pouze o hormony. Taková obrana je pro ogranismus velmi náročná. Proto je nutné dopřát mu po krátké zátěží odpočinek, kterého je zapotřebí k doplnění vynaložené energie a k celkové regeneraci.

Na přílišnou zátěž reaguje naše psychika zpravidla úzkostí nebo depresí
Výše popsané reakce se odehrávají v našem organismu v případě, že je stres pro nás zvladatelný a nejde tedy o distres. Někteří lidé zastávají názor, že nejlepší obranou je útok. Podobně nebo dokonce stejně může reagovat naše tělo na příliš velkou zátěž. Může se stát, že psychický tlak bude pro nás nezvladatelný a v tom okamžiku se dosud obranné mechanismy našeho těla promění ve škodlivé. Důsledkem této změny je vznik zdravotních obtíží, které nejdříve vedou ke snížení životní kvality a později začínají vyvolávat různá onemocnění, která mohou být životu nebezpečná.

Nemoce, které způsobuje psychická nepohoda společně se silnými emocemi se souhrnně nazývají psychosomatická onemocnění. Dochází u nich totiž k vzájemnému ovlivňování se těla i duše. Někteří lidé se domnívají, že lidé psychosomaticky nemocní se nemusí léčit, protože v podstatě nejsou nemocní. Tento názor je však jedním velkým omylem!

Biologická reakce organismu na stres může mít tři stupně. Tyto stupně odborně nazýváme Adaptačním syndromem. V prvním stupni se člověk dostane do stresového šoku, který vyvolá poplašná reakce. V tu chvíli zahajují svou práci také již zmíněné obranné mechanismy a člověk dělá co může, aby stresovou situaci zvládl.

Během druhého stupně šok ustupuje. Práce obranných mechanismů je úspěšná. Člověk si na zátěž pomalu zvyká a stres pro něj začíná být naprosto přirozený.

Spolu se třetím stupněm přichází vyčerpání, které je způsobeno dlouhodobým nezvládáním stresu. Tělo už není schopno adaptovat se, a proto nastává krize. Chybí mu totiž energie potřebná k zajištění bezproblémového zažívání, anabolismu nebo jiných běžných tělesných pochodů. Právě celkové vyčerpání energetických zdrojů vede k vážným zdravotním komplikacím a někdy i ke smrti.

Dalo by se říct, že stresové situace jsou téměř nedílnou součástí běžného života dnešního člověka. Stačí přece, abychom se ráno z jakéhokoliv důvodu trochu zdrželi a už máme nervy na pochodu, že to nestihneme do práce a přijdeme pozdě na ranní poradu. Navíc se děsíme té hromady papírů, které na nás čekají v kanceláři. Navíc musíme pořád přemýšlet, jestli jsme připravili dítěti svačinu do školy, všechno doma povypínali a nezapomněli zamknout. Kdo nemá zrána takové myšlenky? Je těžké uvěřit, že takové myšlenky mohou být počátkem stresu.

Ačkoliv všechny stresové situace neohrožují náš život, naše psychika však přesto reaguje „přehnaně a spouští mechanismy, které mají za úkol chránit život. Je-li člověk ve stresu opakovaně a delší dobu, dostaví se dříve či později vážné zdravotní problémy. Takovým problémem může být třeba ztuhnutí svalů, pokud je stres krátkodobý. Při dlouhodobém přetrvávání může dojít ke zvýšenému uvolňování glukózy. Což může vést k onemocnění tzv. stařeckou cukrovkou. Další nemocí, která hrozí neustále vystresovanému člověku je ischemická choroba srdeční. Tato nemoc patří mezi civilizačními chorobami k nejrozšířenějším a jejím zřejmě nejobávanějším a nejnebezpečnějším projevem je infarkt. Stresu také mnohdy vděčíme za žaludeční vředy, protože kvůli němu je žaludeční sliznice méně odolná proti vnějším vlivům a celkově hůř prokrvená. Dlouhodobý stres z nás také muže udělat astmatika.

Nyní, když už blíže víme, jak velké nebezpečí pro nás a naše zdraví stres představuje, je nezbytné zamyslet se nad tím, jak se mu vyhnout. Lépe řečeno, jak zabránit tomu, aby nás ovládl.

I na zvládání stresu existují strategie, které odborně nazýváme copingovými strategiemi. Někdy se sice stává, že pomohou léky nebo potravinové doplňky. Toto řešení však není vhodné dlouhodobě, vzhledem k následkům, které by mohly nastat. Než si vzít prášek, je lepší si zacvičit. Kromě toho, že odbouráte stres, uděláte něco pro své zdraví i kondici a tím zabijete dvě mouchy jednou ranou. Zameditujte si nebo relaxujte jakýmkoliv jiným způsobem. Zkrátka se nebojte udělat si radost. A odpočinout si po námaze. Tato námaha nemusí být pouze fyzická. Dopřejte také vašemu tělu dostatečné množství spánku. Uvidíte, že se pak budete cítit lépe. Na závěr si dovolím dát vám malou radu. Pokud jste vyčerpaní a potřebujete rychlou pomoc od smutku a úzkosti, sáhněte místo tabletky po čokoládě nebo jiné sladkosti. Ta vám ihned dodá energii a svět se Vám bude zdát veselejší.

Krystyna Kędziorová