Narodil se roku 1959. Na novozélandské Lincoln University vystudoval Biochemii a část svého výzkumu zasvětil také boji proti leukémii. V letech 1978–1985 pracoval jako profesionální záchranář a průvodce v Mount Cook National Park. Při jednom z výstupů na Mt. Cook přežil čtrnáctidenní bouři, po které mu kvůli silným omrzlinám, museli lékaři pod koleny amputovat obě nohy.

Marc Inglis začal snít o výstupu na Mt. Everest ve svých dvanácti letech. Jeho životním vzorem byl sir Edmund Hillary, člověk který jako první pokořil Mt. Everest, také Novozélanďan. Po nešťastné události, kdy přišel o obě nohy se mu zdálo, že se jeho sen nenávratně rozplynul. V roce 2002, ale i bez nohou znovu dosáhl vrchol hory Mt. Cook a pochopil, že všechno může být jinak.

Inglis uvádí, že se již před výstupem na Mt. Everest účastnil několika horolezeckých výprav. Roku 2004 dosáhl vrcholu další osmitisícovky Čho Oju, která leží na pomezí Tibetu a Nepálu a je šestou nejvyšší horou světa (8201 m. n. m.) V přípravě na výstup viděl oproti ostatním jen jeden malý rozdíl. Musel cvičit některé specifické cviky a dávat pozor, aby si nepoškodil pahýly nohou, které musely hodně zesílit, ale zároveň musely mít i čas na regeneraci. Příprava na výstup trvá podle Inglise člověku s dvojitou amputací třikrát déle než zdravému, a největším problémem byla trpělivost. Roku 2006 se mu jeho životní sen splnil, když dosáhl vrcholu Mt. Everestu. Výstup na Everest byl prý nejtěžší ze všech, ale vysvětlil, že lezení není to, co je na Everestu nejtěžší. Na Mt. Cooku se nacházejí prý těžší úseky lezení než na Everestu, ale to, co dělá Everest nejtěžším jsou podle Inglise zima, stres a nadmořská výška.

Kromě horolezectví se Marc Inglis věnuje také vědecké práci. Je také autorem několika knih. Žije s manželkou a třemi dětmi na Novém Zélandu.

Jiří Gazur