Smlouva o úschově

Dotaz: „Poprosila mě kamarádka, zda by si u mě v bytě mohla na měsíc nechat nějaké věci (šlo o krabice s knihami a asi dva kusy staršího nábytku). Dovolila jsem jí to s tím, že si věci do měsíce vyzvedne. Ale nestalo se tak. Řekla jsem kamarádce, že jí mohu věci uschovat maximálně ještě o jeden měsíc déle, ale pak si je už rozhodně musí vyzvednout. Vše nasvědčuje tomu, že ani v nové lhůtě k vyzvednutí nedojde. Mohu pak kamarádčiny věci třeba vyhodit, nehrozí mi nějaký postih? Nebo jak mám s věcmi naložit?“

Jak již bylo prozrazeno v titulku nad dotazem, mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úschově. Pojďme si před zodpovězením dotazu tento typ smlouvy blíže představit.

K platnosti smlouvy o úschově není třeba, aby byla uzavřena v písemné formě.

Klientka, která se na naši poradnu obrátila, se nazývá schovatelem, kamarádka, jejíž věci schovatelka opatruje, je pak uschovatelem. Povinností schovatele je věc opatrovat, a to způsobem, který si s uschovatelem dohodli. Pokud k žádné bližší specifikaci způsobu opatrování nedošlo, pak věci schovatel opatruje tak pečlivě, jak to odpovídá povaze věcí a jeho možnostem, aby na převzatých věcech nevznikla škoda.

Z toho tedy plyne, že by např. nebylo vhodné, aby klientka nechala kamarádčiny krabice s knihami a nábytek na balkóně, kde na ně může pršet, ale zároveň určitě postačí, když vše bude uloženo v nějaké místnosti a nebude přitom nutné, aby z věcí schovatelka denně stírala prach.

Zajímavou otázkou by pak bylo, zda může klientka např. bude-li uloženou věcí i postel, tuto po dobu uložení používat. Pokud by ji užívala, nejednalo by se alespoň co se tohoto kusu nábytku týče, o úschovu, ale o tzv. výpůjčku, kterou si představíme v jiném článku.

Po uplynutí dohodnuté doby má schovatel vrátit věc i s tím, co k věci přibylo. Kdyby tedy mezi uloženými „věcmi“ byla např. kočka, které by se v době úschovy narodila koťata, patřila by koťata uschovateli (tedy kamarádce naší klientky).

Schovatel je povinen věc opatrovat po dohodnutou dobu, uschovatel ji však může kdykoliv během úschovy chtít vrátit. Zkrácení doby ze strany schovatele je možné jen tehdy, pokud by ji pro nepředvídatelnou okolnost nemohl bezpečně nebo bez vlastní škody opatrovat.

Pokud by si uschovatel se schovatelem nedohodli konkrétní dobu úschovy, může schovatel věc kdykoliv vrátit a uschovatel si ji kdykoliv vyzvednout.

Dohoda o odměně pro schovatele závisí na vůli stran, pokud k žádné dohodě v tomto směru nedošlo, odměna schovateli nenáleží.

Kdyby musel schovatel během úschovy vynaložit na zachování věcí nějaké náklady, pak je povinen je uschovatel schovateli nahradit. Přidržíme-li se příkladu s kočkou, byl by uschovatel povinen schovateli zaplatit veškeré náklady na krmivo a jinou nezbytnou péči.

Pokud by schovatel způsobil na uschovaných věcech nějakou škodu, pak by za ni odpovídal, ale za škodu, která by vznikla bez jeho zavinění schovatel neodpovídá. Výjimkou by byla situace, kdyby schovatel uschovatelovy věci užíval, jak jsme popsali v příkladu s postelí, nebo kdyby dal věci bez souhlasu uschovatele do úschovy třetí osobě. V těchto případech by schovatel odpovídal i za nahodilou škodu. Požadavky na náhradu škody, náhradu nákladů nebo úplatu, byla-li sjednána, je třeba uplatnit nejpozději do tří měsíců od vrácení věci, poté může druhá strana namítnout jejich promlčení.

Takto jsme si popsali to nejpodstatnější, co nový občanský zákoník ke smlouvě o úschově říká.

Pro zodpovězení dotazu naší klientky musíme sáhnout k obecnějším ustanovením. Odmítá-li uschovatel věc převzít v dohodnutém termínu, ocitá se v postavení věřitele v prodlení, jak je upraveno v ustanovení § 1975:

„Věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.“

A toto prodlení věřitele (kamarádky, která si po dodatečné prodloužené lhůtě odmítá věc vyzvednout) umožňuje naší klientce od smlouvy odstoupit, protože zde se již nepochybně jedná o porušení smlouvy podstatným způsobem.

Takovéto odstoupení od smlouvy je samozřejmě zapotřebí kamarádce oznámit. V souladu s ustanovením § 2005 odst. 1:

„Odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran...“

V tom případě již naše klientka přestává být vázána povinnostmi schovatele o věci řádně pečovat a odmítá-li si je kamarádka odvézt, může je např. i vyhodit. Šlo-li by o věci vzácnější, než o které šlo v našem dotazu, mohlo by být vhodným řešením zejména náhradní splnění formou soudní úschovy na náklady kamarádky, jak je upraveno v ustanovení § 1953.

Symboly druhů zdravotního postižení v průkazu osoby se zdravotním postižením

Dotaz: „Jsem nevidomý vozíčkář. O který z piktogramů pro mě bude výhodnější při nadcházející výměně průkazů požádat? O piktogram nevidomého, nebo o piktogram osoby s postižením pohybového ústrojí a nebo budu moci mít piktogramy oba?“

Ke zodpovězení tohoto dotazu stačilo nahlédnout do zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (z. č. 329/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tento zákon v ustanovení § 34a odst. 1 upravuje, co vše průkaz osoby se zdravotním postižením obsahuje. Pod písmenem h) je uvedeno toto:

„h) označení druhu průkazu osoby se zdravotním postižením, popřípadě doplněné o symbol označení osoby s úplnou nebo praktickou hluchotou nebo osoby hluchoslepé anebo osoby úplně nebo prakticky nevidomé, pokud osoba o označení průkazu tímto symbolem požádá při podání žádosti o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením nebo při podání žádosti o změnu nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením,“.

Již z tohoto ustanovení tedy plyne, že neexistuje žádné označení osoby užívající vozík ani osoby s postižením pohybového aparátu. Proto i nevidomému vozíčkáři můžeme doporučit, aby si do průkazu nechal umístit označení osoby úplně nebo prakticky nevidomé, díky němuž, jak v této rubrice uvádím opakovaně, může získat bezplatnou jízdenku pro průvodce nevidomého v mezinárodní železniční dopravě.

Existenci pouze tří typů piktogramů v nových průkazech pak dosvědčuje i prováděcí vyhláška k citovanému zákonu (vyhl. č. 388/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů), v jejíž příloze č. 3 jsou symboly vyobrazeny.

Luboš Zajíc