Pro vlakem cestující držitele vodicích psů

Zhruba před dvěma týdny se na nás obrátila držitelka vodicího psa s dotazem, jak je to letos s možností bezplatné přepravy vodicího psa nevidomého společností České drahy; prý se setkala s výkladem, že v tarifu Českých drah vydaném s platností od 15. prosince 2013 došlo k významné změně. Prý by mělo být možné vodicího psa nevidomého přepravovat vždy bezplatně, a to i tehdy, kdy je nevidomý kromě svým vodicím psem doprovázen i průvodcem dvounohým, tedy člověkem.

Pustili jsme se tedy do ověřování, jak to skutečně je, a zde jsou zjištěné závěry.

V tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu osob a zavazadel, který nabyl účinnosti dne 15.12.2013 skutečně najdeme ustanovení, o které se výše uvedené tvrzení o bezplatné přepravě vodicího psa za všech okolností může opírat. Jde o ustanovení článku 77.3.4., které říká:

„Vodící pes nevidomého nebo řádně označený asistenční pes je vždy přepraven bezplatně v 1. i 2. vozové třídě.“

Oproti tomuto ustanovení zde však stojí ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (z. č. 329/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů), konkrétně jde o § 36 odst. 3 písm. c), které zní takto:

„(3) Osoba, která je držitelem průkazu ZTP/P, má nárok na bezplatnou dopravu vodicího psa, je-li úplně nebo prakticky nevidomá, pokud ji nedoprovází průvodce.“

Vzhledem k jasnosti zákonného ustanovení a na druhé straně pochybnostem o výkladu tarifu Českých drah, které by samozřejmě, pokud by to bylo jejich záměrem, mohly jít v poskytovaných benefitech nad rámec zákona, jsme se obrátili na pracovnici Českých drah, paní Naděždu Bluďovskou.

Paní Bluďovská pracuje jako systémový specialista v Odboru obchodu osobní dopravy Oddělení tarifů, předpisů a zkoušek a pracovníci SONS o ní již z minulosti věděli, že je odbornicí na slovo vzatou v oblasti přepravování osob se zdravotním postižením.

Paní Bluďovská nám e-mailem zaslala stanovisko Českých drah, z něhož jednoznačně vyplývá, že České dráhy neměly a nemají v úmyslu překračovat zákonný rámec a že nevidomý si musí vždy vybrat, zda je jeho průvodcem ve vlaku vodicí pes nebo zda je doprovázen člověkem. Bezplatně může být jako průvodce přepravován buď vodicí pes, nebo jiná osoba, nikdy ne oba současně.

Ve své argumentaci citovala ustanovení téhož tarifu, čl. 77.1.:

„Držitel průkazu ZTP/P má kromě nároku na zvláštní jízdné ještě nárok na:
a) bezplatnou přepravu svého průvodce ve 2. vozové třídě, a to i tehdy,
uplatňuje-li držitel průkazu ZTP/P jiné jízdné,“

dále pak článek 77. 2. 1.:

„Průvodce nevidomého držitele průkazu ZTP/P může zastávat i vodící pes nebo dítě mladší 10 let, ...“

Paní Bluďovská připustila, že tarif ČD v tomto směru není zcela přesný a uvedla, že věc projednala s garantem tohoto tarifu v tom směru, že v příští plánované novele dojde v této věci k upřesnění pravidel, nicméně trvala na interpretaci v souladu se zákonem.

Pro doplnění informace si ještě popišme, jakou jízdenku je pro psa (a to i vodicího, není-li průvodcem nevidomého) třeba zakoupit. Cena jízdenky bude závislá na vzdálenosti, kterou cestující se svým psem pojedou, a to následujícím způsobem:

Do 50 km =15 Kč
Do 100 km =20 Kč
Do 150 km = 25 Kč
Do 200 km = 30 Kč
Do 250 km = 35 Kč
Do 300 km = 40 Kč
Do 350 km = 45 Kč
Nad 350 km = 50 Kč

Vodicí pes v lehátkovém či lůžkovém voze

Protože v nedávné době se na naši poradnu obrátila jiná držitelka vodicího psa s otázkou, jak je to s možností přepravy vodicího psa v lehátkových a lůžkových vozech, využili jsme kontaktu s pracovnicí ČD i k probrání této záležitosti.

Citací příslušných ustanovení přepravních předpisů paní Bluďovská doložila následující závěr:

„Vodící nebo asistenční pes může být přepravován v lůžkovém nebo lehátkovém voze jedině za podmínky, že jeho držitel uhradí lůžkové nebo lehátkové lístky v celém oddíle.“ Toto omezení prý vychází z mezinárodních pravidel.

Průkaz osoby se zdravotním postižením

Jak jsme slíbili v některém z minulých článků této rubriky, seznámíme se se změněnou úpravou nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením v podobě, která nabyla účinnosti 1. ledna 2014. Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením byl novelizován zákonem č. 313/2013 Sb., kterým se mění zákon o sociálních službách, a další související zákony.

Ke změně došlo u příspěvku na mobilitu, když nárok na něj byl spojen s nárokem na průkaz ZTP či ZTP/P. Pro jistotu přesně ocituji ustanovení § 6 odst. 1:

„(1) Nárok na příspěvek na mobilitu má osoba starší 1 roku, která je držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením ZTP nebo ZTP/P, který byl přiznán podle předpisů účinných od 1. ledna 2014, opakovaně se v kalendářním měsíci za úhradu dopravuje nebo je dopravována a nejsou jí poskytovány pobytové sociální služby podle zákona o sociálních službách v domově pro osoby se zdravotním postižením, v domově pro seniory, v domově se zvláštním režimem nebo ve zdravotnickém zařízení ústavní péče.“

K citovanému ustanovení připojím tři poznámky:

1. splnění podmínek týkajících se opakovaného dopravování v kalendářním měsíci žadatel dokládá při žádosti o příspěvek svým čestným prohlášením;
2. výjimku z pravidla nedostupnosti příspěvku na mobilitu pro osoby, jimž jsou poskytovány sociální pobytové služby, stanoví odstavec 4. Ten říká, že z důvodů hodných zvláštního zřetele může být příspěvek na mobilitu přiznán i osobě, které jsou poskytovány pobytové sociální služby, pokud splňuje ostatní podmínky nároku. Tak může tento příspěvek získat i osoba pobývající např. v domově pro osoby se zdravotním postižením, pokud se ovšem opakovaně v kalendářním měsíci za úhradu dopravuje. To platí třeba v případě, kdy musí navštěvovat lékaře a k těmto návštěvám používá hrazenou dopravu, např. taxi.
3. Osoby, kterým byl přiznán průkaz ZTP či ZTP/P dle předpisů s datem účinnosti předcházejícím 1. leden 2014, o příspěvek na mobilitu samozřejmě nepřijdou, nicméně jejich nárok na průkaz i na příspěvek musí být nově posouzen, a to do konce roku 2015, jak upravují přechodná ustanovení. Řízení o nároku na příspěvek na mobilitu i na průkaz osoby se zdravotním postižením by měl zahájit sám Úřad práce z vlastní iniciativy. Na praktická doporučení, jak se zachovat, pokud by k tomu nedošlo a v jaké době před koncem roku 2015 je třeba se znepokojovat a jaké kroky případně činit, je dnes ještě příliš brzy, ale určitě o tuto informaci nebudete z naší strany ochuzeni.

A teď již tedy k samotné úpravě nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením.

V ustanovení § 34 odst. 1 se dovídáme, že:
„Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením má osoba starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra...“

Zákon dále třístupňově rozlišuje středně těžké, těžké a zvlášť těžké funkční postižení pohyblivosti nebo orientace, na roveň třetímu stupni, tedy zvlášť těžkému funkčnímu postižení orientace či pohyblivosti je postaveno funkční postižení úplné.

Uvedeným třem stupňům pak odpovídá nárok na průkaz TP, ZTP a ZTP/P.

Zákon definuje, co se považuje za který stupeň funkčního postižení, pro naše potřeby uveďme definice týkající se postižení orientace:

1. „Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru.“ =průkaz TP;
2. „Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže.“ =průkaz ZTP;
3. „Zvlášť těžkým funkčním postižením orientace a úplným postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu není schopna samostatné orientace v exteriéru. =průkaz ZTP/P;

Zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace, stanoví prováděcí předpis, kterým je vyhláška 388/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zejm. vyhl. 388/2013 Sb. Posledně jmenovanou vyhláškou byla k předchozímu znění předpisu doplněna příloha č. 4, která vyjmenovává konkrétní zdravotní stavy. Z hlediska zrakově postižených je pak zásadní bod 2. l), který pro nárok na průkaz ZTP stanoví:

„l) oboustranná těžká ztráta zraku, kterou se rozumí zraková ostrost s korekcí, kdy maximum je menší než 3/60, minimum lepší než 1/60,“

a dále pak bod 3. j), který pro nárok na průkaz ZTP/P stanoví:

„j) neúplná (praktická) nevidomost obou očí, kterou se rozumí zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí 1/60, 1/50 až světlocit se správnou světelnou projekcí nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální zraková ostrost není postižena, nebo úplná nevidomost obou očí, kterou se rozumí ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí.“

V benefitech, které z držení průkazů TP, ZTP a ZTP/P plynou, nedošlo k žádným změnám, o řízení a povinnostech žadatelů a držitelů průkazu, popř. o dalších detailech budeme informovat později.

Za Sociálně právní poradnu SONS
Luboš Zajíc