Současný stav projektu karet sociálních systémů z legislativního hlediska

Jak určitě většina čtenářů zaznamenala, 8. srpna 2013 Poslanecká sněmovna na své 57. schůzi přijala usnesení č. 1744, kterým vyslovila souhlas s přijetím senátního návrhu zákona, kterým se zrušuje karta sociálních systémů.

Protože však v Poslanecké sněmovně senátní návrh doznal určitých změn, které vzešly zejména z pozměňovacích návrhů Výboru pro sociální politiku, musí tato norma putovat zpět do Senátu a v případě, že ji Senát odsouhlasí, resp. nezamítne, což je velmi pravděpodobné, bude muset být zákon ještě podepsán prezidentem. Teprve pak dojde k publikaci ve Sbírce zákonů a půjde o platný právní předpis. Co nás čeká v praxi v případě, že se tomu tak stane?

Následující řádky tedy ještě nelze považovat za nezvratné skutečnosti, nicméně si lze troufnout uvést toto:

Ti, kdo pobírali nějaké dávky prostřednictvím karty sociálních systémů, budou Úřadem práce písemně vyzváni, aby si zvolili, jakým způsobem budou chtít dávky nadále pobírat, přičemž budou moci volit ze dvou alternativ. Buď jim budou dávky vypláceny „poštovním poukazem“, nebo zvolí výplatu převodem na platební účet u kterékoliv peněžní instituce dle jejich výběru. Volbu výplaty by mělo být možné provést osobním nebo písemným sdělením, Úřad práce by pak měl do dvou měsíců od tohoto sdělení začít dávku podle tohoto sdělení vyplácet

Pokud by oprávněná osoba do tří měsíců od okamžiku, kdy byla písemně vyzvána k volbě způsobu výplaty dávky, na tuto výzvu nereagovala, bude jí dávka vyplácena buď na účet, na který jí byla naposledy vyplácena před přidělením sKarty, anebo pokud takový účet neexistuje, pak bude dávka vyplácena poštovním poukazem. Zákon počítá s tím, že by všechny výplaty měly být takto dořešeny nejpozději do šesti měsíců od data účinnosti tohoto předpisu.

Více alternativ výplaty je umožněno jen u dávek pomoci v hmotné nouzi, kde kromě poštovního poukazu či převodu na platební účet zůstávají i výplata v hotovosti, poukázkou na hmotnou pomoc v zařízení poskytujícího sociální služby, poukázkou na přímý odběr zboží ve stanovené hodnotě či přímou úhradou částek, k jejichž uhrazení je oprávněná osoba zavázána.

Poněkud složitější je odpovědět na otázku, jak to bude s průkazy osoby se zdravotním postižením, s jejich platností a s pravidly o tom, kdo má na tyto průkazy nárok. To proto, že právní předpis schválený Poslaneckou sněmovnou sice obsahuje přechodná ustanovení, která tento problém řeší v souvislosti se zrušením sKarty, , ale zároveň byl Poslaneckou sněmovnou v pátek 16. srpna schválen vládní návrh, který tuto problematiku řeší nově a komplexně. O obsahu tohoto vládního návrhu jsem informoval v letošním článku naší rubriky s číslem 7. Během legislativního procesu v Poslanecké sněmovně však bylo schváleno několik pozměňovacích návrhů a zatím není přijata prováděcí vyhláška, takže na definitivní závěry o nové situaci si musíme ještě chvíli počkat. Rozhodně platí, že se nemá smysl nějak výrazně obávat v tom směru, že by např. fakt, že vlastníme průkaz vtělený do sKarty, znamenal zásadní komplikaci. V tomto případě bude držiteli sKarty v okamžiku zvolení si nového způsobu výplaty dávky taktéž vydán nový průkaz osoby se zdravotním postižením, a to se stejným datem platnosti, jaké bylo vyznačeno na sKartě. Tato změna bude provedena bez přeposuzování zdravotního stavu. O úpravě přechodu ze současného systému na systém nový budeme určitě včas informovat.

Na závěr lze tedy říci, že sKarty s největší pravděpodobností definitivně končí. Nemohu si odpustit osobní poznámku, že je škoda, že pokus o modernizaci výplaty dávek byl proveden tak nešťastně a nešikovně. Stačilo myslím několik citlivých úprav (dobrovolnost a určité motivační prvky směrem k uživatelům) a mohli jsme mít moderní a v mnohém pro uživatele komfortní alternativu výplaty dávek.

Dobrá zpráva pro držitele vodicích psů

Jsem rád, že mohu být alespoň občas „poslem dobrých zpráv“. S potěšením se tedy této role ujímám a oznamuji, že díky úsilí Vládního výboru zdravotně postižených občanů, jehož předsedou je mnohým dobře známý JUDr. Pavel Ptáčník, se podařilo do novely zákona o ochraně veřejného zdraví (z. č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) vtělit následující ustanovení:

„Provozovatel potravinářského podniku provozující stravovací službu je povinen zajistit, aby fyzické osobě se zdravotním postižením byl umožněn vstup do stravovací části provozovny v doprovodu vodícího nebo asistenčního psa. Fyzická osoba se zdravotním postižením je povinna na požádání provozovatele potravinářského podniku provozujícího stravovací službu, jeho zaměstnance nebo jiné fyzické osoby, která vykonává v provozovně činnost pro tohoto provozovatele, předložit doklad o výcviku psa.“

Toto pravidlo bylo do zákona o ochraně veřejného zdraví vtěleno novelou (z. č. 223/2013 Sb.) a v novelizovaném zákonu je najdeme v ustanovení § 23 odst. 4.

Aby bylo jasnější, co se rozumí stravovací službou, kam by tedy měl být zajištěn vstup osoby se zdravotním postižením v doprovodu asistenčního nebo vodicího psa, cituji ještě  ustanovení § 23 odst. 1:

„Stravovací službou je výroba, příprava nebo rozvoz pokrmů provozovatelem potravinářského podniku za účelem jejich podávání v rámci provozované hostinské živnosti, ve školní jídelně, menze, při stravování osob vykonávajících vojenskou činnou službu, fyzických osob ve vazbě a výkonu trestu, v rámci zdravotních a sociálních služeb včetně lázeňské péče, při stravování zaměstnanců, podávání občerstvení a při podávání pokrmů jako součásti ubytovacích služeb a služeb cestovního ruchu.“

Nový občanský zákoník – záruka při nákupu zboží v obchodě

Ač se stále čas od času objevují spekulace o tom, nabude-li či nenabude nový občanský zákoník (z. č. 89/2012 Sb.) účinnosti k 1. lednu 2014, mnohé nasvědčuje tomu, že se tak stane. Bez ohledu na to však bude myslím užitečné, začneme-li se v naší rubrice postupně, po malých úsecích, seznamovat s jeho obsahem, s tím, jaké odlišnosti oproti stále ještě účinné úpravě nám toto právní veledílo přinese.

Rozhodl jsem se, že nebudeme nový občanský zákoník (dále NOZ) probírat systematicky, jde o normu s třemi tisíci osmdesáti jedním paragrafem, zdaleka ne všechna ustanovení by zaujala větší počet čtenářů. Zastavíme se vždy u tématu, které je nějakým způsobem aktuální – je probíráno médii, jsou k němu častěji pokládány dotazy našimi klienty, speciálně se dotýká osob se zrakovým postižením, atd.

Dnes se podíváme na to, jak je v NOZ upravena záruka za prodávané zboží. Toto téma bylo v nedávné době široce diskutováno, probíhaly o něm televizní debaty, na internetu je možné nalézt mnoho článků; problém si dokonce vynutil vznik meziresortní pracovní skupiny, jejímiž účastníky byli zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva spravedlnosti. Jádro sporu bylo (a podle mého názoru i přes závěrečné stanovisko této skupiny stále je) v otázce, zda dle NOZ bude i nadále platit zákonná záruční doba na spotřební zboží v délce 24 měsíců, jak je v současné době jednoznačně upraveno v ustanovení § 620 odst. 1 obč. zák.

Pojďme si nejdříve ocitovat ustanovení NOZ, která se k předmětu našeho zájmu vztahují.

Najdeme je v části čtvrté, hlavě II, dílu 1, oddílu 2, který nese název „koupě“.

Vzhledem k limitům daným povahou časopiseckého článku opomineme obecná ustanovení o koupi, která platí bez ohledu na to, zda smluvními stranami jsou podnikatelé, věnovat se budeme pouze speciálním ustanovením upravujícím prodej zboží v obchodě.

Tato ustanovení platí, pokud je prodávající podnikatelem a kupující zboží nekupuje v rámci svého podnikání. Vlastnické právo v těchto případech obvykle přechází na kupujícího předáním věci, výjimkou je samoobslužný prodej, kdy přechází vlastnické právo až zaplacením zboží. Znamená to, že do okamžiku zaplacení je možné zboží vrátit zpět, což platí i dnes.

§ 2161 odst. 1 stanoví odpovědnost prodávajícího za jakost zboží:

„Prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal,

a) má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné,

b) se věc hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá,

c) věc odpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze, byla-li jakost nebo provedení určeno podle smluveného vzorku nebo předlohy,

d) je věc v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a

e) věc vyhovuje požadavkům právních předpisů.“

Odstavec 2 pak obsahuje vyvratitelnou domněnku, že:

„Projeví-li se vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí.“

Zakotveno je i právo na předvedení věci v obchodě, umožňuje-li to povaha prodávané věci.

A konečně se dostáváme ke klíčovému ustanovení, kolem něhož probíhala výše zmíněná diskuse:

§ 2165 odst. 1: „Kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí.“

Závěr expertní skupiny se opíral právě o toto ustanovení a tvrdil, že na základě něj lze do 24 měsíců od koupě zboží práva z vad zboží uplatňovat, stejně jako dosud. Ovšem existuje též opačný právní názor, který tvrdí, že uplatnit do 24 měsíců lze toliko ty vady, které již výrobek měl při převzetí, že uplatnit bez jiné smluvní úpravy bude bez obtíží možné pouze ty vady, které se projeví do 6 měsíců od nákupu zboží. Ministerstva (pro kupující bohužel) nemají právo podávat závazný výklad, proto si v tomto směru budeme muset počkat až na první rozhodnutí soudů v této věci. Je škoda, že NOZ v tomto směru není jednoznačný.

§ 2165 odst. 2: „Je-li na prodávané věci, na jejím obalu, v návodu připojenému k věci nebo v reklamě v souladu s jinými právními předpisy uvedena doba, po kterou lze věc použít, použijí se ustanovení o záruce za jakost.“

Záruku za jakost upravují ustanovení § 2113 a následující, pro naše potřeby ocitujme odst. 1:

„Zárukou za jakost se prodávající zavazuje, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti. Tyto účinky má i uvedení záruční doby nebo doby použitelnosti věci na obalu nebo v reklamě. Záruka může být poskytnuta i na jednotlivou součást věci.“

§ 2166 pak dává prodávajícímu prostor, aby v „písemném potvrzení“ upřesnil, jak, kde a po jak dlouhou dobu může kupující uplatnit svá práva. Takovéto potvrzení však prodávající vydává jen na žádost kupujícího.

Způsob uplatnění práv za vady při prodeji zboží v obchodě je pak upraven speciálně v ustanovení § 2169 takto:

„(1) Nemá-li věc vlastnosti stanovené v § 2161, může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady.

(2) Právo na dodání nové věci, nebo výměnu součásti má kupující i v případě odstranitelné vady, pokud nemůže věc řádně užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad. V takovém případě má kupující i právo od smlouvy odstoupit.“

(3) Neodstoupí-li kupující od smlouvy nebo neuplatní-li právo na dodání nové věci bez vad, na výměnu její součásti nebo na opravu věci, může požadovat přiměřenou slevu. Kupující má právo na přiměřenou slevu i v případě, že mu prodávající nemůže dodat novou věc bez vad, vyměnit její součást nebo věc opravit, jakož i v případě, že prodávající nezjedná nápravu v přiměřené době nebo že by zjednání nápravy spotřebiteli působilo značné obtíže.“

Zde jen doplňme, že právo odstoupit od smlouvy je samozřejmě spojeno s právem na vrácení kupní ceny.

U koho uplatnit právo z vadného plnění, upravuje § 2172:
„Práva z vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého věc byla koupena. Je-li však v potvrzení podle § 2166 uvedena jiná osoba určená k opravě, která je v místě prodávajícího nebo v místě pro kupujícího bližším, uplatní kupující právo na opravu u toho, kdo je určen k provedení opravy. Osoba takto určená k opravě provede opravu ve lhůtě dohodnuté mezi prodávajícím a kupujícím při koupi věci.“

Ujednání, která by práva kupujícího oproti zákonem daným pravidlům omezovala, jsou neplatná.

Oproti současnému stavu nebude možné tzv. řetězení záruk, tedy situace, kdy po úspěšné reklamaci nějakého zboží řekněme po jednom roce od zakoupení dojde k opravě nebo kupující získá nový výrobek, nebude platit další dvouletá záruka od této doby, ale bude platit pouze po další jeden rok, tedy do vyčerpání celkové doby 24 měsíců od zakoupení původního zboží.

Pokud si prodávající a kupující dohodnou nějaký jiný záruční režim, který by byl pro kupujícího příznivější, bude samozřejmě brán k jejich ujednání zřetel.

Toto téma zatím uzavřeme doporučením, aby si po nabytí účinnosti NOZ kupující ještě před nákupem pečlivě ověřili, jaké záruční podmínky jim prodávající garantuje a tyto podmínky se pokusili od prodávajícího získat v písemné podobě.

Za Sociálně právní poradnu SONS

Luboš Zajíc