Dotaz: „Mám nárok z důvodu mého zrakového postižení na osvobození od poplatku za ověření podpisu?“

Odpověď na takovýto dotaz není tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Záleží totiž na tom, kde si necháte podpis ověřit. Pojďme se tedy na problém podívat od základu.

Poplatek za ověřování podpisu je pro některé případy stanoven zákonem o správních poplatcích (z. č. 634/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tento zákon upravuje poplatky, které jsou vybírány orgány moci výkonné, orgány územních samosprávných celků nebo orgány právnických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti státní správy. Půjdete-li si nechat ověřit podpis na obecní či krajský úřad, pak budete podle bodu 3 položky č. 5 sazebníku od poplatku ve výši 30 Kč za ověření podpisu osvobozeni, jste-li držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P. Ovšem pokud si půjdete nechat podpis ověřit na Českou poštu vybavenou kontaktním místem Czech POINT, pak na osvobození nárok mít nebudete. To proto, že v zákonu o informačních systémech veřejné správy (z. č. 365/2000 Sb., v platném znění) je v § 9 odst. 3 stanoveno, že:

„Držitel poštovní licence, Hospodářská komora České republiky a osoba autorizovaná ministerstvem mohou za provedení správního úkonu kontaktního místa veřejné správy nebo jiného správního úkonu svěřeného jim zvláštním zákonem požadovat poplatek, jehož výše nesmí přesáhnout sazbu správního poplatku stanovenou pro tento správní úkon v zákoně o správních poplatcích.“

To Česká pošta činí, vyžaduje „úplatu“ ve výši 30 Kč, bez možnosti uplatnění osvobození. . V písemném vyjádření z r. 2010 potvrzeném telefonicky v červnu 2013 pak ještě pracovnice call centra zdůrazňují, že se nejedná o správní poplatek, ale o smluvní cenu vytvořenou dle platných právních předpisů.
Na osvobození od poplatku za ověření podpisu však nebudete mít nárok ani u notáře. Zde je ovšem argumentace pro neexistenci osvobození logičtější, protože poplatek notáři není odvozován ze zákona o správních poplatcích, nýbrž vyhláškou provádějící ustanovení notářského řádu, v níž žádné osvobození upraveno není.

Dotaz: „Jaké další osvobození od správních poplatků držitel průkazu ZTP nebo ZTP/P může uplatnit?“

Kromě ověření podpisu se osvobození od poplatku ve výši 30 Kč dle stejného ustanovení vztahuje i na ověření otisku razítka.

Dále jsou držitelé průkazu ZTP nebo ZTP/P osvobozeni od poplatku za vydání stavebního povolení ke změně stavby pro bydlení z důvodu ztíženého užívání této stavby, pokud zde mají místo trvalého pobytu (položka č. 18 sazebníku).

Další osvobození nacházíme v položce č. 26 sazebníku. Opět jde o osvobození pro držitele průkazu ZTP a ZTP/P, tentokrát jde o zápis do registru motorových vozidel.  800 Kč za tento poplatek ušetříte tehdy, budete-li registrovat motorové vozidlo s nejméně čtyřmi koly.

Také za vydání řidičského průkazu ušetříte poplatek ve výši 50 Kč, ovšem pozor, držitelům průkazu ZTP či ZTP/P, mají-li tento průkaz z důvodu zrakového postižení, radím, aby tuto ekonomickou úsporu dobře uvážili.

Poplatek ve výši 1 000 Kč nemusí zaplatit ti, kdo žádají o schválení technické způsobilosti vozidla po přestavbě nebo schválení technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného nebo dovezeného samostatného technického celku   anebo za schválení užití vozidla k výcviku v autoškole, pokud se prokážou platným průkazem ZTP nebo ZTP/P (položka 27).

Zajímavější pak je osvobození od poplatku ve výši 1000 Kč za povolení zřízení vyhrazeného parkoviště (položka 35).

Částku 1 000 Kč nemusí platit osoby s těžkým zdravotním postižením (v tomto případě není uvedeno, že by muselo jít o držitele průkazu ZTP nebo ZTP/P), které žádají o vydání povolení uzavřít manželství či registrované partnerství mimo stanovenou dobu nebo mimo úředně určenou místnost. Stejný obnos ušetří osoby žádající o možnost učinit prohlášení o uzavření registrovaného partnerství před jiným než příslušným matričním úřadem (položka 12 sazebníku).

Když už jsme u ustanovení sazebníku vztahujících se k osobám se zvlášť těžkým zdravotním postižením, dodejme, že v položce č. 9 písm. a) najdeme poplatek ve výši 30 Kč za Vydání „průkazu mimořádných výhod občanům s těžkým zdravotním postižením, včetně vydání tohoto průkazu náhradou za průkaz poškozený, zničený, ztracený, odcizený nebo neupotřebitelný“.

Dotaz: Musím jako nevidomý majitel psa, který ovšem není psem vodicím, za něj platit nějaký poplatek?“

Poplatek ze psů je upraven v zákonu o místních poplatcích (z. č. 565/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V ustanovení § 1 odst. 2 najdeme jednak informaci, že poplatek ze psů se platí od věku tří měsíců psa, ale pro nás podstatnější informaci, kdo je od poplatku osvobozen. Osvobozen je nevidomý držitel psa, dále „bezmocný“ držitel i osoba s těžkým zdravotním postižením, která je držitelem průkazu ZTP/P. Na dotaz položený výše lze tedy jednoznačně odpovědět, že pro osvobození od poplatku ze psa se nemusí jednat o psa vodicího. Bez zajímavosti nebude ani skutečnost, že od poplatku je osvobozena i osoba provádějící výcvik psů určených k doprovodu osob, které jsou od poplatku osvobozeny.

A jakou částku nevidomým držitelům psů toto osvobození ušetří? Odpovědět na tuto otázku univerzálně možné není, protože poplatek ze psů, jak je typické pro všechny poplatky stanovené zákonem o místních poplatcích, stanoví obec obecní vyhláškou. Zákon upravuje jen maximální limity. Poplatek za jednoho psa činí maximálně 1500 Kč za rok, u příjemců invalidního, starobního, vdovského/vdoveckého nebo sirotčího důchodu, je-li tento důchod jejich jediným příjmem, pak nesmí poplatek překročit částku 200 Kč za rok.

Pojďme se podívat ještě na další poplatky, které jsou v zákonu o místních poplatcích upraveny. Následuje poplatek, kterého jsme se dotkli v článku zabývajícím se mj. poplatkem za lázeňský nebo rekreační pobyt, takže už víme, že i od tohoto poplatku jsou osoby nevidomé, bezmocné a osoby se zvlášť těžkým zdravotním postižením, držitelé průkazu ZTP/P osvobozeny. Dnes ještě dodejme, že osvobozeny od tohoto poplatku jsou i děti do 18 let, osoby starší 70 let a děti s nárokem na přídavek na dítě.

S poplatkem za lázeňský nebo rekreační pobyt se občas nesprávně zaměňuje poplatek z ubytovací kapacity. Tento druhý poplatek platí obci fyzické či právnické osoby, které poskytují přechodné ubytování za úplatu. Tomuto poplatku nepodléhá ubytovací kapacita v zařízeních sloužících pro přechodné ubytování studentů a žáků, typicky tedy zařízení, kde se konají např. školy v přírodě. Ovšem nijak osvobozeno od poplatku není ubytování osob se zdravotním postižením. Poplatek se obvykle vybírá za využité lůžko a den. Maximální sazba činí 6 Kč za osobu a den. Rozdíl mezi poplatkem za lázeňský nebo rekreační pobyt a poplatkem z ubytovací kapacity lze legálně spatřovat v tom, že poplatníkem lázeňského nebo rekreačního poplatku je osoba, která se ubytovává, zatímco poplatek z ubytovací kapacity platí majitel ubytovacího zařízení, ovšem v praxi bývají tyto poplatky stejně zakalkulovány do ceny za ubytování, takže z ekonomického hlediska půjde v každém případě o kapsu ubytovaných.

Jen pro zajímavost ještě uveďme, že zákon o správních poplatcích obsahuje úpravu dalších pěti poplatků, které si jen vyjmenujeme, pozornost jim v případě zájmu budeme věnovat v některém z příštích článků. Jde o tyto poplatky:

Poplatek za užívání veřejného prostranství, poplatek ze vstupného, poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace.

Dotaz: „Jak dlouhou zkušební dobu se mnou může zaměstnavatel sjednat při uzavírání pracovní smlouvy?“

Odpověď na tuto otázku najdeme v zákoníku práce (z. č. 262/2006 Sb, ve znění pozdějších novel). Zkušební doba je upravena v ustanovení § 35. Za základní lze považovat tato dvě pravidla:

1. Zkušební doba může být sjednána maximálně na tři po sobě jdoucí měsíce, a to ode dne uzavření pracovního poměru;
2. u vedoucího zaměstnance však může být zkušební doba sjednána až na 6 měsíců.

Zákoník práce sice jasně stanoví, že zkušební doba nemůže být dodatečně prodlužována, nicméně v praxi přece jen být delší může. Prodlužuje se totiž o dny, kdy zaměstnanec pro zaměstnavatele práci nevykonává. Jde např. o takové dny, kdy je zaměstnanec nemocný, tudíž je dočasně práce neschopný, stejně je tomu tak se dny, kdy by čerpal dovolenou. A na závěr dodejme, že zkušební doba musí být sjednána písemně a nesmí přesahovat polovinu doby, na kterou je sjednán pracovní poměr. Pokud by s vámi zaměstnavatel uzavřel pracovní smlouvu na čtyři měsíce, zkušební doba nesmí přesáhnout dobu měsíců dvou.

Luboš Zajíc, SONS