Dotaz: „Opravňuje mě parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením k bezplatnému užívání dálnic? Musím platit na parkovištích, i když jsem držitelem parkovacího průkazu?“

Toto jsou velmi typické dotazy, s nimiž se na nás klienti obracejí v souvislosti s oprávněními, která přináší svým držitelům parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením. Pojďme si tedy vysvětlit, jak to s parkováním a dálnicemi je.

Parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením je upraven v ustanovení § 67 zákona o silničním provozu (z. č. 361/2000 Sb., v platném znění). Na tento průkaz mají nárok držitelé průkazu ZTP a ZTP/P. Jen pro zajímavost upozorňuji na skutečnost, že držitelé průkazu ZTP, kteří jsou postiženi úplnou či praktickou hluchotou, používají pro účel označení svého vozidla odlišnou značku „O 2“, parkovací průkaz najdeme pod označením O 7.

Vzhled průkazu označujícího vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou, zkráceně mu budeme nadále říkat parkovací průkaz) je upraven ve vyhlášce č. 30/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Parkovací průkaz je zalaminovaný, obdélníkového tvaru, o rozměrech 106 x 148 mm, na zadní straně je fotografie jeho držitele, obsahuje jméno a příjmení, číslo dokladu, datum platnosti. Na rozdíl od většiny záležitostí souvisejících se zdravotním postižením se o tento průkaz nežádá na Úřadu práce, ale na dle bydliště žadatele příslušném obecním úřadu obce s rozšířenou působností.

K čemu parkovací průkaz svého držitele opravňuje?

V jednotlivých případech a je-li to naléhavě nutné, nemusí po dobu nezbytně potřebnou dodržovat zákaz stání, a to ani na místech, kde obecně zákaz stání platí, ani tam, kde je vyznačen příslušnou dopravní značkou. Přitom však takové vozidlo nesmí ohrozit bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. A dále, opět v jednotlivých případech a je-li to naléhavě nutné, může vozidlo s držitelem parkovacího průkazu vjíždět i tam, kde je značka „zákaz vjezdu“ omezena dodatkovými tabulkami „jen zásobování“, „mimo zásobování“, „jen dopravní obsluha“ a „mimo dopravní obsluhy“. Za stejných podmínek, tedy v jednotlivém případě, a je-li to naléhavě nutné, mohou držitelé parkovacího průkazu projet i oblastmi označenými jako „pěší zóna“. Další výhoda pro vozidla s držitelem parkovacího průkazu vyplývá z omezení všech ostatních, kteří parkovací průkaz nemají; ti totiž nesmějí stát ani zastavit na parkovacích místech, která jsou vyhrazena právě vozidlům přepravujícím osobu s těžkým zdravotním postižením.

A poslední výhodou, jež je s držením parkovacího průkazu v České republice spojena, je možnost zažádat o vyhrazené parkoviště v místě, kde osoba se zdravotním postižením bydlí. Příslušný silniční úřad žádost posoudí a vydá souhlasné či zamítavé rozhodnutí.

Na tomto místě je třeba ještě zdůraznit, že používat parkovací průkaz je možné jen tehdy, je-li ve vozidle skutečně osoba, které byl parkovací průkaz vydán. Tato osoba je povinna na výzvu policisty či strážníka obecní policie prokázat, že je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P, na základě kterého jí byl parkovací průkaz vydán. Znamená to tedy, že při žádosti o parkovací průkaz se poznamenává číslo konkrétního průkazu ZTP nebo ZTP/P do spisu.

Teď si možná říkáte: „A kde je ta možnost bezplatného užívání dálnic“? Úpravu osvobození od poplatku za užívání zpoplatněných komunikací však upravuje úplně jiný právní předpis. Jde o zákon o pozemních komunikacích (z. č. 13/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Osvobození od zpoplatněného užívání komunikací není vázáno na parkovací průkaz, ale toliko na samotný průkaz osoby se zdravotním postižením, tedy ZTP a ZTP/P. Ale pozor, osvobození je v ustanovení § 20a odst. 1 písm. h) upraveno takto: Zpoplatnění nepodléhá užití zpoplatněné pozemní komunikace silničním motorovým vozidlem přepravujícím těžce zdravotně postižené občany, kteří jsou držiteli průkazu ZTP, s výjimkou postižených úplnou nebo praktickou hluchotou, nebo průkazu ZTP/P, pokud držitelem silničního motorového vozidla je postižená osoba sama nebo osoba jí blízká. Obvykle je tedy striktně vyžadována přítomnost zdravotně postižené osoby ve vozidle. Na webové stránce Ministerstva dopravy je však uvedeno, že: „nad rámec zákona bylo dohodnuto s Policejním prezidiem České republiky a Celní správou ČR, že policisté a celníci při kontrolách nebudou pokutovat řidiče motorového vozidla, který nebude mít vozidlo opatřeno dálničním kupónem, jestliže předloží potvrzení, že osoba jí blízká, která požívá výhody osvobození od poplatku za užití zpoplatněných komunikací, je umístěna v některém zdravotnickém zařízení (např. lázních) nebo zařízení sociální péče a uživatel vozidla pro ni jede nebo se od ní vrací. V tomto případě musí řidič předložit potvrzení vedení předmětného zařízení, že těžce zdravotně postižený občan je pacientem nebo klientem tohoto zařízení. V ostatních případech musíte použít komunikaci nepodléhající zpoplatnění, anebo opatřit motorové vozidlo krátkodobým dálničním kupónem (např. měsíční či desetidenní).“

Zdroj: http://www.mdcr.cz/cs/Silnicni_doprava/Silnice+dalnice+mosty/ZPOPLATNENI_PK/VYJIMKY_ZE_ZPOPLATNENI/Vyjimky_ze_zpoplatneni.htm

Na tomto místě však čtenáře musím upozornit, že jde o text, který je na webu ministerstva již po dlouhou dobu a nebyl nijak aktualizován. S uplatňováním této výjimky ze zákona by to mohlo být dosti složité.

A konečně se dostávám ke zodpovězení druhého dotazu z úvodu článku. Na parkovištích, kde je parkování zpoplatněno, nemají držitelé parkovacích průkazů nárok na osvobození či slevu z poplatku. Takovýto benefit může dobrovolně zavést provozovatel parkoviště, ale je to jen otázkou jeho dobré vůle. Parkovací průkaz není primárně určen k osvobození od poplatků za parkování, spíše jde o zaručení možnosti vyhrazeného parkování pro osoby se zdravotním postižením, a to zejména ve veřejných prostorách.

Výhodou parkovacího průkazu je jeho harmonizace v rámci Evropské unie. Průkaz vydaný v jakémkoliv členském státu EU bude platný i na území jiného členského státu, ovšem oprávnění z něj pro držitele plynoucí se vždy řídí legislativou státu, na jehož území jsou realizována. Ptají-li se nás tedy občas klienti, zda mohou na svůj parkovací průkaz bezplatně užívat dálnice v jiné evropské zemi, lze téměř s jistotou říci, že nikoliv. Pokud je mi známo, v žádném státu EU není bezplatné užívání dálnic nebo jiných zpoplatněných komunikací vázáno na držení parkovacího průkazu. Ostatně, jak jsme si výše ukázali, není tomu tak ani u nás.

Dotaz: „Může mi můj příspěvek na péči zhoršit situaci při žádosti o jiné sociální dávky? Musí ten, kdo o mě pečuje a já mu za péči platím z příspěvku na péči, tento příjem danit?“

Začněme odpovědí na druhý dotaz. V zákoně o daních z příjmů (z. č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) jsou v ustanovení § 4 odst. 1 písm. i) mezi příjmy osvobozenými od daně uvedeny tyto:

„i) dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, sociální služby, dávky státní sociální podpory, dávky pěstounské péče s výjimkou odměny pěstouna, příspěvky z veřejných rozpočtů a státní dávky (příspěvky) upravené zvláštními předpisy nebo obdobná plnění poskytovaná ze zahraničí, příjem plynoucí z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách, a to do výše poskytovaného příspěvku, je-li tato péče vykonávána fyzickou osobou, u níž se nevyžaduje registrace podle zákona o sociálních službách; jde-li však o péči o jinou osobu než osobu blízkou, je od daně měsíčně osvobozena v úhrnu maximálně částka do výše příspěvku pro osobu se IV. stupněm závislosti...“

Z toho tedy vyplývá, že příspěvek na péči nemusí danit ani oprávněná osoba ani ten, kdo péči poskytuje, výjimkou je případ, kdy péči poskytuje neregistrovaný poskytovatel sociálních služeb, který není osobou blízkou. V tomto případě je od daně osvobozena částka do výše 12000 Kč, vše nad tuto částku je třeba danit.

Z praxe všichni víme, že u některých dávek bývá zkoumána příjmová situace žadatele o dávku, tyto pak nazýváme dávkami testovanými. Takovou dávkou je např. příspěvek na zvláštní pomůcku s cenou do 24000 Kč, dávky ze systému státní sociální podpory (tedy příspěvek na bydlení,  přídavek na dítě), dávky systému pomoci v hmotné nouzi (zejm. příspěvek na živobytí), a další). Zjednodušeně řečeno se při posuzování nároku sečtou příjmy žadatele o dávku za určité tzv. rozhodné období a poté se porovnají s určitou částkou, která bývá obvykle nějakým způsobem navázána na životní minimum. Nás nyní nebude zajímat, při jak vysokých příjmech vzniká či nevzniká na určitou dávku nárok, ale při kterých dávkách a komu se započítává do posuzovaných příjmů příspěvek na péči.

Začněme s dávkami upravenými v zákonu o pomoci v hmotné nouzi, ostatně podle tohoto zákona se řídí postup při posuzování příjmů i u jiných dávek, např. u výše zmíněného příspěvku na zvláštní pomůcku s cenou do 24000 Kč. Pro účely posouzení nároku na tyto dávky se příspěvek na péči nezapočítává oprávněné osobě ani fyzické osobě, která pečuje o osobu příspěvek na péči pobírající. Neplatí to ale v případě, kdy by o osobu oprávněnou pobírat příspěvek na péči pečovala osoba nepatřící do okruhu společně posuzovaných osob. Takovéto pečující osobě, která (poněkud zjednodušeně řečeno s oprávněnou osobou nebydlí ani s ní není v manželském či partnerském svazku, popř. se nejedná o rodiče a nezletilé nezaopatřené děti, se příjem plynoucí z péče o osobu pobírající příspěvek na péči započítává.

Jinak je tomu u dávek upravených zákonem o státní sociální podpoře. Zde jde o tyto dávky: příspěvek na bydlení, přídavek na dítě a porodné. Zákon obsahuje taxativní výčet příjmů, které se pro účely těchto dávek započítávají, a příspěvek na péči ani příjem osoby, která o osobu pobírající příspěvek na péči pečuje, zde není uveden, proto by se pro výpočet dávek podle tohoto zákona započítávat neměl.

Luboš Zajíc, SONS