Med
Úterý, 03 Leden 2012 09:31 | 
Všichni známe staré české úsloví „Pilný jako včelka“ Včely jsou opravdu úžasně pilné. K výrobě 1 kilogramu medu prý musí uletět vzdálenost desetinásobku obvodu zeměkoule, přičemž nasbírají cca 150 000 dávek nektaru či medovice, posbírané z asi 1 milionu květů, listů a jehličí.
Kolik surovin na výrobu medu přinese jedna včela?
Včela váží asi 120 mg. Na jeden let unese až 50 mg nákladu. Medovice nebo nektar však obsahuje i vodu, a proto je čistá přinesená váha cca 30 mg. Za den včela přinese toto množství 5 krát, a 30 krát za život. Za život tedy udělá asi 150 výletů, což odpovídá 4,5 g medu, to je asi malá lžička. To není moc, včelstvo však obsahuje cca 50 000 včel. Ne všechny včely ale nosí suroviny na med, a proto cca 30 000 létavek donese za život 135 kg medu. Tato čísla se samozřejmě liší umístěním úlu, dostupnosti potravy a kondicí včel. Nemocné včely toho moc nenalétají, stejně tak bude mít jinou výnosnost včelstvo na skalách a včelstvo uprostřed řepkového pole.
Neuvěřitelné, že?
Proces výroby medu tedy začíná sběrem šťáv a jejich transportem do úlu. Tam včela šťávy „vyloží“ a další včelky dělnice je nasávají do svého trávicího traktu. Působením trávicích šťáv včely se nektar nebo medovice zahušťují, odpařuje se z nich voda a vzniká hustší látka, kterou včely ukládají do šestihranných voskových buněk v plástvích. Naplněné buňky včely nakonec uzavřou voskovým víčkem a nechají zrát až do podoby, které my říkáme med.
Takto uskladněný med má včelám sloužit jako potrava pro jejich potomstvo, především na období zimy, v jejímž průběhu postupně otevírají jednotlivé buňky v plástvích a med sají.
Včely a včelaři
Dříve lidé získávali med od divoce žijících včel. Když našli jejich hnízdo, nejčastěji vystavěné v dutinách starých stromů, vybírali jejich plástve s medem. Už po mnoho generací však lidé chovají včelstva v úlech. Aby jim ulehčili práci a sobě zajistili dostatečné výnosy medu, umisťují jim do úlů předem připravené rámky, voskové pláty a plástve pro uskladnění medu. Včely jsou schopné tyto plástve naplnit sladkým medem několikrát za sezonu (běžně2-krát až3-krát). Proto i chovatel včel několikrát do roka vyměňuje rámky s naplněnými plástvemi za prázdné, připravené k nové snůšce.
Medem naplněné plástve včelař nejprve zbaví voskových víček, aby z nich mohl ve speciálním zařízení takzvaně vytočit med. Tato nepostradatelná včelařská pomůcka se jmenuje medomet. Je to velká nádoba tvaru sudu, do které se usadí rámky s plástvemi naplněnými medem.
Klasický medomet má klikový systém otáčení, včelař tedy točí klikou, rámky s medem se uvnitř medometu rychle otáčejí a med odstředivou silou vylétává z jednotlivých šestihranných buněk a ulpívá na stěnách medometu. Po těch pak stéká dolů ke kanálku, který ho vede do připravené nádoby.
Pokud člověk vezme včelám jejich med, zásobu potravy, jejich rod by nepřežil zimu. Je tedy nutné včely na tuto dobu tzv. přikrmovat namíchaným roztokem, jehož hlavními složkami jsou voda a cukr. Včely tak přežijí období bez přirozeného zdroje potravy a na jaře mohou znovu vyletět na vlastní sběr.
Základní rozdělení medu
Základní dělení medu, odvíjející se od jeho původu, je na med nektarový (neboli květový, někdy také luční) a med medovicový (dříve lesní). Samy názvy napovídají, odkud že si včely přinesly do svých pláství onu vzácnou šťávu
Nektarový (neboli květový) med má většinou světlé zlatavé zbarvení a krystalizuje dříve, než med medovicový (vyjma akátového, který téměř nekrystalizuje). Nektar pochází z lučních květů, ovocných stromů, z lípy, akátu a mnohých jiných kvetoucích rostlin a bylin. Je bohatý na jednoduché cukry a bílkoviny. Obsahuje také množství pylu z květů, což ho obohacuje o další léčivé látky bylin, éterické oleje a rostlinné hormony.
Medovicový med (nazývaný také lesní) je o poznání tmavší, většinou hnědý až tmavě hnědý s červenavými odstíny a krystalizuje později než med květový. Jeho základem je tzv. medovice - šťáva, kterou včely získávají jako vedlejší produkt parazitů žijících na stromech, jako jsou např. mšice. Tento med je bohatší na minerální látky a stopové prvky a má silný antibakteriální účinek.
Někteří lidé dávají přednost medu světlejšímu, květovému, který má jemnější chuť a vůni. Jiní zase používají med tmavý, medovicový, jehož aroma je výraznější oproti medu květovému. Nedá se říci, že jeden by byl lepší nebo zdravější, než druhý. Každý má trochu jiné složení a léčivé vlastnosti.
Co med obsahuje?
Základ medu tvoří cukry, a to především tzv. jednoduché, fruktóza, glukóza a sacharóza. Pro náš organismus jsou dobře zpracovatelné s rychlým uvolňováním do krve, působí tak jako okamžitý zdroj energie. Med je také zdrojem bílkovin, jejich množství je závislé na druhu medu, všeobecně se uvádí, že vyšší obsah bílkovin má med nektarový (květový). Med obsahuje dlouhý seznam důležitých vitaminů a minerálních látek, jsou to například vitaminy A, C, některé vitaminy skupiny B (B1, B2, B6, B12), vitamin D, K, E a vápník, draslík, fosfor, hořčík, sodík, křemík, železo. Dále v něm najdeme látky jako mateří kašička, aminokyseliny, pyl, éterické oleje, z celkového pohledu je to tedy úžasný koktejl životně důležitých a zdraví prospěšných látek. Účinky medu na lidské zdraví jsou více než blahodárné, často je proto nazýván elixírem zdraví a dlouhověkosti.
Med jako přírodní antibiotikum
Med je považován za jedno z nejsilnějších přírodních antibiotik, je známý především svojí schopností ničit baktérie. Předtím, než lidé začali používat chemicky vyrobená antibiotika, med byl nedílnou součástí domácí lékárny. Všichni určitě známe alespoň jeden ze starých a osvědčených receptů pro léčení nemocí dýchacích cest, kdy se med podává samotný nebo v kombinaci například s bylinkovými čaji, cibulí, česnekem, lékořicí, zázvorem, citrónem, teplým mlékem a mnohými dalšími ingrediencemi, urychlujícími léčení. Tyto recepty se mohou lišit doslova 'dům od domu', jisté je, že fungují. Med díky svému složení prokazatelně ničí poměrně velkou skupinu mikroorganismů, se kterými si naše tělo neporadí, přitom nemá neblahé vedlejší účinky chemických antibiotik. Ať ho užíváme jakkoliv, samotný na lžičku nebo jako součást oblíbeného receptu, důležité je začít ho užívat včas, už při prvních příznacích nemocí, a dále pak pravidelně několikrát denně až do úplného vyléčení. (při používání medu jako sladidla do teplých nápojů je důležité vědět, že při teplotách vyšších než 45-50°C se ničí jeho účinné látky, proto med nikdy nedáváme do horkého čaje, ale chvíli počkáme.)
Med a obranyschopnost organismu
Pravidelným užíváním medu ale můžeme také onemocněním předcházet, med je účinná prevence nachlazení, angín, zánětů průdušek a horních cest dýchacích, rýmy a pod. Protože mikroorganismy způsobující tyto nemoci dokáže ničit už v samém zárodku, zabraňuje jejich rozmnožování a šíření v našem těle. Zároveň ale díky mnohým, výše jmenovaným obsaženým látkám účinně posiluje naši imunitu, zásobuje nás vitaminy, minerály, aminokyselinami apod., zlepšuje funkci našich vnitřních orgánů a tělo tak činní celkově odolnějším.
Med je považován za účinnou prevenci takzvaných civilizačních chorob, a to i díky další jeho schopnosti, kterou je čištění organismu od usazenin a volných radikálů.
Med léčí i kůži
Díky svým antibiotickým účinkům je med už po několik tisíciletí uznávaným lékem i při vnějším užití. Používá se na špatně se hojící poranění kůže, na léčení různých vředových onemocnění kůže, urychluje hojení popálením a omrzlin, proleženin, rychle regeneruje např. suché rty a pokožku celého těla. Přitom jeho použití je úplně jednoduché, stačí ho v tenké vrstvě nanést na kůži a nechat působit, u komplikovanějších případů, které vyžadují delší léčbu, ho můžeme používat i po dlouhou dobu ve formě obkladů a zábalů. Jeho účinek při léčení kůže je dvojí. Postižené místo dezinfikuje, ničí vetřelce a brání jejich rozmnožení, je tedy protizánětlivý. Zároveň však kůži hydratuje a vyživuje díky svému bohatému složení, je tedy regenerační.
Pro své účinky med získal na velké oblibě také v kosmetice. Vyrábějí se z něj pleťové krémy, pomády na rty, šampóny a kondicionéry na vlasy, sprchové gely a mýdla, pleťové masky a pod.
Příznivé a léčivé účinky medu:
Jako podpůrný prostředek při nachlazení se med používá od pradávna. Kromě doplnění energie působí i psychologicky - i malé děti vědí, že med je zdravý. Dostatek tekutin, teplo a klid zařídí vše ostatní. Dáváme-li med do čaje (zejména s citrónem), je lepší, když není čaj vroucí - med i citrón si uchová více hodnotných látek.
Tišení kašle
Lékaři ze Státní univerzity v Pennsylvánii v rámci vědecké studie zjistili, že čajová lžička medu (nejlépe pohankového) podaná večer před spaním při zánětu horních cest dýchacích napomáhá tlumení kašle a klidnému spánku více, než volně prodejné léky. Stejné využití pomáhá i proti nespavosti.
Hojení ran a popálenin
Již staří Egypťané, Řekové i Římané používali med k hojení ran - zejména těch válečných.
Studie odborníků potvrdila, že med desinfikuje ránu, snižuje otok a napomáhá obnově tkáně. Nízké pH květového medu působí nepříznivě pro růst bakterií a plísní. Med působením osmotického tlaku navíc odčerpává z rány vodu nutnou pro jejich růst. Při postupném ředění medu tkáňovým mokem se uvolňuje peroxid vodíku v malém množství, avšak dostatečném k aktivnímu působení na bakterie.
Med aplikujeme na obvaz, který poté přiložíme na ránu tak, aby ji medový zábal překrýval. Díky jeho tekutosti a nelepivosti na tkáně jsou převazy bezproblémové (1x denně) - med při nich není potřeba omývat.
Skladování
Hlavně v suchu. Při dlouhodobém skladování je důležité i temno. V chladu med být nemusí, ale svědčí mu to. Mráz nevadí - naopak, biologická aktivita medu se sníží na minimum a navíc se zpomalí i krystalizace.
Ke snížení enzymatické aktivity medu na polovinu dojde zhruba po 4 letech, skladuje-li se med při teplotě 20 °C.
Co dělat se zkrystalizovaným medem?
Teplota při rozehřívání nesmí přesáhnout 40-50 stupňů Celsia - aby se nezničily cenné enzymy a další látky v medu obsažené. Lze tak učinit ve vodní lázni nebo teplým vzduchem. Pokud funguje ústřední topení, stačí na něj sklenici s medem postavit a za den či dva je hotovo.
Rychlejší je rozehřátí v elektrické troubě - zkontrolujte ale, jestli minimální nastavitelná teplota nepřesahuje 50°C!
…a nebo napastovat
Některé medy (řepkový, květové aj.) mají velkou tendenci ke krystalizování. Opakovaným rozehříváním by se med zbytečně poškozoval - za 3, 4 týdny zase začíná tuhnout. Takový med se skvěle hodí na pastování.
Není to nic jiného, než pouhé mechanické zpracování medu opakovaným mícháním. Vznikající krystaly tak nemají ostré hrany, které vytvoří velmi tvrdý med, ale jsou zakulacené. Med získá krémovou konzistenci, kterou si dlouhodobě uchovává. Dobře se maže na chleba, rohlík i housku.
Postup je jednoduchý i bez speciálního vybavení: stačí 2-3x denně během krystalizace med krátce míchat (cca 1 minutu). Lze použít kuchyňský hnětač s nástavci na těsto. Jen je potřeba zvolit pomalé otáčky - aby se do medu nepřimíchalo mnoho vzduchu a nevznikla tak medová pěna. Pastovaný med výrazně zesvětlá - může být až bílý. Změna barvy nastává během míchání.
Hodně se mluví o kvalitě medu v obchodech. Velcí výrobci často pro maximalizaci zisku podvádí a prodávají med nekvalitní. Častým trikem je smíchání květového (světlého) medu s tmavým (dražším lesním) a dobarvení této směsi.
Tato směs se poté prodává jako 100% lesní med. Lidé poslední dobou slyší na české či Evropské výrobky, med z Číny, velmi znečištěné země, by si koupil málokdo. Proto výrobci do medu přidají určité procento medu z ČR, určité procento ze zemí EU a zbytek doplní nekvalitním čínským medem. Výrobek ale obsahuje i český med a na etiketě má země původu ČR. Proč se říká, že třeba Čínský med je nekvalitní? Když pomineme znečištění ovzduší, jsou to hlavně léčiva-antibiotika podávaná včelám. Mor včelího plodu se u nás neléčí, napadená včelstva se pálí i s veškerým vybavením. V Číně a USA je povoleno včely léčit antibiotiky. Antibiotika se pak samozřejmě dostanou i do medu. Stejné je to s varoázou. Ta se sice léči všude po světě, i v ČR, český způsob je ale nejméně invazivní a zanechává nejmenší stopy na kvalitě medu.
Nekvalitní med vznikne také zahřátím medu na více než 50°C. Zpracovatelé to často dělají, aby med vydržel déle tekutý. Další rozšířenou průmyslovou praktikou je přidání náhražky vyrobené ze škrobu. Nejlepší med tedy dostanete opravdu jen od včelaře!
Až příště budete chtít sladit, vezměte do ruky sklenici s medem.
Med je uznávaným a ceněným lékem po celém světě už po několik tisíc let. Je to koncentrovaný extrakt z květů a rostlin, čistě přírodní elixír našeho zdraví.
Kolik surovin na výrobu medu přinese jedna včela?
Včela váží asi 120 mg. Na jeden let unese až 50 mg nákladu. Medovice nebo nektar však obsahuje i vodu, a proto je čistá přinesená váha cca 30 mg. Za den včela přinese toto množství 5 krát, a 30 krát za život. Za život tedy udělá asi 150 výletů, což odpovídá 4,5 g medu, to je asi malá lžička. To není moc, včelstvo však obsahuje cca 50 000 včel. Ne všechny včely ale nosí suroviny na med, a proto cca 30 000 létavek donese za život 135 kg medu. Tato čísla se samozřejmě liší umístěním úlu, dostupnosti potravy a kondicí včel. Nemocné včely toho moc nenalétají, stejně tak bude mít jinou výnosnost včelstvo na skalách a včelstvo uprostřed řepkového pole.
Neuvěřitelné, že?
Proces výroby medu tedy začíná sběrem šťáv a jejich transportem do úlu. Tam včela šťávy „vyloží“ a další včelky dělnice je nasávají do svého trávicího traktu. Působením trávicích šťáv včely se nektar nebo medovice zahušťují, odpařuje se z nich voda a vzniká hustší látka, kterou včely ukládají do šestihranných voskových buněk v plástvích. Naplněné buňky včely nakonec uzavřou voskovým víčkem a nechají zrát až do podoby, které my říkáme med.
Takto uskladněný med má včelám sloužit jako potrava pro jejich potomstvo, především na období zimy, v jejímž průběhu postupně otevírají jednotlivé buňky v plástvích a med sají.
Včely a včelaři
Dříve lidé získávali med od divoce žijících včel. Když našli jejich hnízdo, nejčastěji vystavěné v dutinách starých stromů, vybírali jejich plástve s medem. Už po mnoho generací však lidé chovají včelstva v úlech. Aby jim ulehčili práci a sobě zajistili dostatečné výnosy medu, umisťují jim do úlů předem připravené rámky, voskové pláty a plástve pro uskladnění medu. Včely jsou schopné tyto plástve naplnit sladkým medem několikrát za sezonu (běžně2-krát až3-krát). Proto i chovatel včel několikrát do roka vyměňuje rámky s naplněnými plástvemi za prázdné, připravené k nové snůšce.
Medem naplněné plástve včelař nejprve zbaví voskových víček, aby z nich mohl ve speciálním zařízení takzvaně vytočit med. Tato nepostradatelná včelařská pomůcka se jmenuje medomet. Je to velká nádoba tvaru sudu, do které se usadí rámky s plástvemi naplněnými medem.
Klasický medomet má klikový systém otáčení, včelař tedy točí klikou, rámky s medem se uvnitř medometu rychle otáčejí a med odstředivou silou vylétává z jednotlivých šestihranných buněk a ulpívá na stěnách medometu. Po těch pak stéká dolů ke kanálku, který ho vede do připravené nádoby.
Pokud člověk vezme včelám jejich med, zásobu potravy, jejich rod by nepřežil zimu. Je tedy nutné včely na tuto dobu tzv. přikrmovat namíchaným roztokem, jehož hlavními složkami jsou voda a cukr. Včely tak přežijí období bez přirozeného zdroje potravy a na jaře mohou znovu vyletět na vlastní sběr.
Základní rozdělení medu
Základní dělení medu, odvíjející se od jeho původu, je na med nektarový (neboli květový, někdy také luční) a med medovicový (dříve lesní). Samy názvy napovídají, odkud že si včely přinesly do svých pláství onu vzácnou šťávu
Nektarový (neboli květový) med má většinou světlé zlatavé zbarvení a krystalizuje dříve, než med medovicový (vyjma akátového, který téměř nekrystalizuje). Nektar pochází z lučních květů, ovocných stromů, z lípy, akátu a mnohých jiných kvetoucích rostlin a bylin. Je bohatý na jednoduché cukry a bílkoviny. Obsahuje také množství pylu z květů, což ho obohacuje o další léčivé látky bylin, éterické oleje a rostlinné hormony.
Medovicový med (nazývaný také lesní) je o poznání tmavší, většinou hnědý až tmavě hnědý s červenavými odstíny a krystalizuje později než med květový. Jeho základem je tzv. medovice - šťáva, kterou včely získávají jako vedlejší produkt parazitů žijících na stromech, jako jsou např. mšice. Tento med je bohatší na minerální látky a stopové prvky a má silný antibakteriální účinek.
Někteří lidé dávají přednost medu světlejšímu, květovému, který má jemnější chuť a vůni. Jiní zase používají med tmavý, medovicový, jehož aroma je výraznější oproti medu květovému. Nedá se říci, že jeden by byl lepší nebo zdravější, než druhý. Každý má trochu jiné složení a léčivé vlastnosti.
Co med obsahuje?
Základ medu tvoří cukry, a to především tzv. jednoduché, fruktóza, glukóza a sacharóza. Pro náš organismus jsou dobře zpracovatelné s rychlým uvolňováním do krve, působí tak jako okamžitý zdroj energie. Med je také zdrojem bílkovin, jejich množství je závislé na druhu medu, všeobecně se uvádí, že vyšší obsah bílkovin má med nektarový (květový). Med obsahuje dlouhý seznam důležitých vitaminů a minerálních látek, jsou to například vitaminy A, C, některé vitaminy skupiny B (B1, B2, B6, B12), vitamin D, K, E a vápník, draslík, fosfor, hořčík, sodík, křemík, železo. Dále v něm najdeme látky jako mateří kašička, aminokyseliny, pyl, éterické oleje, z celkového pohledu je to tedy úžasný koktejl životně důležitých a zdraví prospěšných látek. Účinky medu na lidské zdraví jsou více než blahodárné, často je proto nazýván elixírem zdraví a dlouhověkosti.
Med jako přírodní antibiotikum
Med je považován za jedno z nejsilnějších přírodních antibiotik, je známý především svojí schopností ničit baktérie. Předtím, než lidé začali používat chemicky vyrobená antibiotika, med byl nedílnou součástí domácí lékárny. Všichni určitě známe alespoň jeden ze starých a osvědčených receptů pro léčení nemocí dýchacích cest, kdy se med podává samotný nebo v kombinaci například s bylinkovými čaji, cibulí, česnekem, lékořicí, zázvorem, citrónem, teplým mlékem a mnohými dalšími ingrediencemi, urychlujícími léčení. Tyto recepty se mohou lišit doslova 'dům od domu', jisté je, že fungují. Med díky svému složení prokazatelně ničí poměrně velkou skupinu mikroorganismů, se kterými si naše tělo neporadí, přitom nemá neblahé vedlejší účinky chemických antibiotik. Ať ho užíváme jakkoliv, samotný na lžičku nebo jako součást oblíbeného receptu, důležité je začít ho užívat včas, už při prvních příznacích nemocí, a dále pak pravidelně několikrát denně až do úplného vyléčení. (při používání medu jako sladidla do teplých nápojů je důležité vědět, že při teplotách vyšších než 45-50°C se ničí jeho účinné látky, proto med nikdy nedáváme do horkého čaje, ale chvíli počkáme.)
Med a obranyschopnost organismu
Pravidelným užíváním medu ale můžeme také onemocněním předcházet, med je účinná prevence nachlazení, angín, zánětů průdušek a horních cest dýchacích, rýmy a pod. Protože mikroorganismy způsobující tyto nemoci dokáže ničit už v samém zárodku, zabraňuje jejich rozmnožování a šíření v našem těle. Zároveň ale díky mnohým, výše jmenovaným obsaženým látkám účinně posiluje naši imunitu, zásobuje nás vitaminy, minerály, aminokyselinami apod., zlepšuje funkci našich vnitřních orgánů a tělo tak činní celkově odolnějším.
Med je považován za účinnou prevenci takzvaných civilizačních chorob, a to i díky další jeho schopnosti, kterou je čištění organismu od usazenin a volných radikálů.
Med léčí i kůži
Díky svým antibiotickým účinkům je med už po několik tisíciletí uznávaným lékem i při vnějším užití. Používá se na špatně se hojící poranění kůže, na léčení různých vředových onemocnění kůže, urychluje hojení popálením a omrzlin, proleženin, rychle regeneruje např. suché rty a pokožku celého těla. Přitom jeho použití je úplně jednoduché, stačí ho v tenké vrstvě nanést na kůži a nechat působit, u komplikovanějších případů, které vyžadují delší léčbu, ho můžeme používat i po dlouhou dobu ve formě obkladů a zábalů. Jeho účinek při léčení kůže je dvojí. Postižené místo dezinfikuje, ničí vetřelce a brání jejich rozmnožení, je tedy protizánětlivý. Zároveň však kůži hydratuje a vyživuje díky svému bohatému složení, je tedy regenerační.
Pro své účinky med získal na velké oblibě také v kosmetice. Vyrábějí se z něj pleťové krémy, pomády na rty, šampóny a kondicionéry na vlasy, sprchové gely a mýdla, pleťové masky a pod.
Příznivé a léčivé účinky medu:
- pomáhá při nespavosti, nervovém vypětí, stresu, depresích a migrénách nervového původu, uklidňuje a zlepšuje náladu
- je účinný jako podpůrný prostředek při rekonvalescenci po nemocech, operativních zákrocích či při jiném výrazném vypětí organismu
- urychluje léčení žaludečních vředů, zlepšuje trávení
- působí jako prevence některých druhů rakoviny (např. rakoviny tlustého střeva)
- je považován za afrodiziakum a „životabudič“
- čistí naše tělo od volných radikálů, detoxikuje ho, pomáhá např. i s kocovinou a následky otrav
- léčí záněty žlučníku a regeneruje naše játra
- upravuje vysoký krevní tlak, rozšiřuje a čistí cévy a posiluje srdce
Jako podpůrný prostředek při nachlazení se med používá od pradávna. Kromě doplnění energie působí i psychologicky - i malé děti vědí, že med je zdravý. Dostatek tekutin, teplo a klid zařídí vše ostatní. Dáváme-li med do čaje (zejména s citrónem), je lepší, když není čaj vroucí - med i citrón si uchová více hodnotných látek.
Tišení kašle
Lékaři ze Státní univerzity v Pennsylvánii v rámci vědecké studie zjistili, že čajová lžička medu (nejlépe pohankového) podaná večer před spaním při zánětu horních cest dýchacích napomáhá tlumení kašle a klidnému spánku více, než volně prodejné léky. Stejné využití pomáhá i proti nespavosti.
Hojení ran a popálenin
Již staří Egypťané, Řekové i Římané používali med k hojení ran - zejména těch válečných.
Studie odborníků potvrdila, že med desinfikuje ránu, snižuje otok a napomáhá obnově tkáně. Nízké pH květového medu působí nepříznivě pro růst bakterií a plísní. Med působením osmotického tlaku navíc odčerpává z rány vodu nutnou pro jejich růst. Při postupném ředění medu tkáňovým mokem se uvolňuje peroxid vodíku v malém množství, avšak dostatečném k aktivnímu působení na bakterie.
Med aplikujeme na obvaz, který poté přiložíme na ránu tak, aby ji medový zábal překrýval. Díky jeho tekutosti a nelepivosti na tkáně jsou převazy bezproblémové (1x denně) - med při nich není potřeba omývat.
Skladování
Hlavně v suchu. Při dlouhodobém skladování je důležité i temno. V chladu med být nemusí, ale svědčí mu to. Mráz nevadí - naopak, biologická aktivita medu se sníží na minimum a navíc se zpomalí i krystalizace.
Ke snížení enzymatické aktivity medu na polovinu dojde zhruba po 4 letech, skladuje-li se med při teplotě 20 °C.
Co dělat se zkrystalizovaným medem?
Teplota při rozehřívání nesmí přesáhnout 40-50 stupňů Celsia - aby se nezničily cenné enzymy a další látky v medu obsažené. Lze tak učinit ve vodní lázni nebo teplým vzduchem. Pokud funguje ústřední topení, stačí na něj sklenici s medem postavit a za den či dva je hotovo.
Rychlejší je rozehřátí v elektrické troubě - zkontrolujte ale, jestli minimální nastavitelná teplota nepřesahuje 50°C!
…a nebo napastovat
Některé medy (řepkový, květové aj.) mají velkou tendenci ke krystalizování. Opakovaným rozehříváním by se med zbytečně poškozoval - za 3, 4 týdny zase začíná tuhnout. Takový med se skvěle hodí na pastování.
Není to nic jiného, než pouhé mechanické zpracování medu opakovaným mícháním. Vznikající krystaly tak nemají ostré hrany, které vytvoří velmi tvrdý med, ale jsou zakulacené. Med získá krémovou konzistenci, kterou si dlouhodobě uchovává. Dobře se maže na chleba, rohlík i housku.
Postup je jednoduchý i bez speciálního vybavení: stačí 2-3x denně během krystalizace med krátce míchat (cca 1 minutu). Lze použít kuchyňský hnětač s nástavci na těsto. Jen je potřeba zvolit pomalé otáčky - aby se do medu nepřimíchalo mnoho vzduchu a nevznikla tak medová pěna. Pastovaný med výrazně zesvětlá - může být až bílý. Změna barvy nastává během míchání.
Hodně se mluví o kvalitě medu v obchodech. Velcí výrobci často pro maximalizaci zisku podvádí a prodávají med nekvalitní. Častým trikem je smíchání květového (světlého) medu s tmavým (dražším lesním) a dobarvení této směsi.
Tato směs se poté prodává jako 100% lesní med. Lidé poslední dobou slyší na české či Evropské výrobky, med z Číny, velmi znečištěné země, by si koupil málokdo. Proto výrobci do medu přidají určité procento medu z ČR, určité procento ze zemí EU a zbytek doplní nekvalitním čínským medem. Výrobek ale obsahuje i český med a na etiketě má země původu ČR. Proč se říká, že třeba Čínský med je nekvalitní? Když pomineme znečištění ovzduší, jsou to hlavně léčiva-antibiotika podávaná včelám. Mor včelího plodu se u nás neléčí, napadená včelstva se pálí i s veškerým vybavením. V Číně a USA je povoleno včely léčit antibiotiky. Antibiotika se pak samozřejmě dostanou i do medu. Stejné je to s varoázou. Ta se sice léči všude po světě, i v ČR, český způsob je ale nejméně invazivní a zanechává nejmenší stopy na kvalitě medu.
Nekvalitní med vznikne také zahřátím medu na více než 50°C. Zpracovatelé to často dělají, aby med vydržel déle tekutý. Další rozšířenou průmyslovou praktikou je přidání náhražky vyrobené ze škrobu. Nejlepší med tedy dostanete opravdu jen od včelaře!
Až příště budete chtít sladit, vezměte do ruky sklenici s medem.
Med je uznávaným a ceněným lékem po celém světě už po několik tisíc let. Je to koncentrovaný extrakt z květů a rostlin, čistě přírodní elixír našeho zdraví.