Mnozí naši členové nikdy neměli příležitost, aby činili vlastní rozhodnutí, měli možnost samostatně se rozhodovat o důležitých aspektech svého života. Místo toho jim bývá vnucována přílišná ochrana a bývají i nedobrovolně segregováni. Mnohým z nich nikdy nebyla dána možnost naučit se potřebné dovednosti, nikdy nemohli nabýt zkušenosti, které by jim umožnily převzít větší osobní zodpovědnost a rozhodovat se samostatně. Nedostatek takového vzdělání a příležitostí znamená, že jim bylo odepřeno právo rozvíjet vlastní život, docílit ocenění společnosti, stát se jejími uznávanými členy. V konečném důsledku se může stát, že státní dohled a v praxi prováděná politika zplnomocňování je v přímém rozporu s principy sebeurčení.

Naši členové mají úplně stejné právo na sebeurčení jako ostatní lidé a musí mít stejnou svobodu, autoritu a podporu uplatňování svobodné vůle i rozhodování o vlastním životě. Za tímto účelem je nutné, aby:

měli příležitost hájit svá práva s vědomím toho, že jejich požadavky budou vyslyšeny a respektovány,

měli příležitost osvojit si potřebné dovednosti a začít důvěřovat vlastním schopnostem,

se stali aktivními účastníky v procesu rozhodování o vlastním životě,

získali podporu a pomoc, aby se mohli aktivně účastnit jednání místních zastupitelství, výborů a agentur,

mohli rozhodovat o dalším směru politiky hnutí za sebeurčení,

měli možnost usměrnit péči jim věnovanou a také vymezit dostupné zdroje,

měli možnost zvolit si, ale také odmítnout osobní asistenty.

V práci s našimi členy je nadále potřebné, aby:

rodiny a zákonní zástupci byli vedeni k porozumění konceptu a realizaci principu sebeurčení,

organizace pro jedince s postižením stanovily sebeurčení jako prioritu a zahrnuly tento důležitý princip do svých konferencí, publikací, činnosti právních zástupců, školení, služeb, politiky, metodiky a také do výzkumu,

vláda při určování politiky a systému financování zohlednila princip sebeurčení.