Otok je většinou nebolestivý, není doprovázen ani zánětlivým procesem, ani zarudnutím či dokonce zmodráním, a postižené místo není ani nijak horké. Zpočátku je otok nenápadný, měkký, a obtěžuje hlavně tím, že postižená končetina je omezena v hybnosti. Později v místě otoku kůže ztuhne, jak se v podkoží hromadí bílkoviny. Jestliže tento otok, odborně nazývaný lymfedém, je dlouhodobě přehlížen a pacient svou poruchu lymfatického systému neřeší, přidávají se další komplikace: infekce kůže a podkoží (bakteriální či plísňové, často streptokoky vyvolaný erysipel), tvorba lymfatických puchýřů a podobně.

Porucha lymfatického systému, takzvaný lymfedém, se vyskytuje ve dvou formách. Rozlišujeme lymfedém primární a sekundární.

U primárního lymfedému je špatná funkce lymfatického systému vrozená, konkrétně jde o to, že není dostatečně vyvinuta některá část lymfatického systému ? buď lymfatické cévy, nebo uzliny.

Sekundární lymfedém nastává nejčastěji v důsledku poranění, při některých úrazech, ale zejména po chirurgickém zákroku nebo po léčbě nádorového onemocnění.

Samozřejmě, ne každý otok je známkou závažného onemocnění a ne každý je také způsoben poruchou funkce lymfatického systému. Pokud ovšem podezření na onemocnění lymfedémem máte, je vhodné neodkládat konzultaci s lékařem a včas podstoupit odborné vyšetření.

Léčba poruch lymfatického systému nemá v České republice dlouhou tradici. Proto je většinou na pacientovi, aby sám upozornil svého praktického lékaře na možnost onemocnění lymfedémem a aby také aktivně hledal odborníka, který jeho podezření vyvrátí, nebo potvrdí. Možná tak zjistí, že pacientovy "neléčitelné" problémy (mnohdy i poměrně těžké) mají původ v mízní oblasti a jejich řešení je právě v lymfologii. Pokud ještě nemáte vybrané lymfocentrum, hledejte na stránkách České lymfologické společnosti, kde jsou uvedena akreditovaná lymfologická pracoviště.

autor: Eva Musilová