Na mnoho pacientů působí onkologie jako obor plný smrti a beznaděje. Jak ho vidíte Vy?

Je pravda, že diagnóza nádorového onemocnění znamenala pro nemocného velmi závažnou až beznadějnou prognózu. Proto mě naopak lákalo nacházet možnosti, jak tato onemocnění úspěšněji léčit. Jsem rád, že jsem se dočkal pokroků, které dnes umožňují některá nádorová zcela vyléčit, a mnohá úspěšně léčit s nadějí na dlouhodobé přežití. To přináší povzbuzení k práci v tomto smutném oboru.

Opravdu tak roste počet případů rakoviny? Usuzuji z novinových titulků, ale i ze svého okolí – a nemocní jsou stále mladší lidé… Bude za pár let rakovina „běžnou“ civilizační nemocí?

Výskyt zhoubných nádorů skutečně v celosvětovém měřítku trvale narůstá. Úmrtnost však stoupá jen mírně a u některých nádorů dokonce klesá. To je důsledek již zmíněných pokroků v jejich léčbě.

Existuje podle vás prevence vzniku rakoviny?

Existuje celá škála preventivních opatření. Tzv. primární prevence spočívá ve vyloučení škodlivých vlivů prostředí, o nichž je známo, že přispívají ke vzniku zhoubného bujení (například kouření, ionizující záření, chemické kancerogeny v potravě nebo v ovzduší, nadměrný přívod tuků, nedostatek fyzické aktivity aj.). Sekundární prevence znamená včasný záchyt nádoru- včasné vyšetření trávicího ústrojí při nálezu krve ve stolici, preventivní gynekologické prohlídky, mamografie a další. Ani přes preventivní opatření ale nelze vzniku nádorového onemocněná spolehlivě předejít.

Co považujete v léčbě rakoviny za poslední léta za zásadní přelom?

Úspěch v léčbě nádorů lze přičíst především hlubšímu poznání mechanismů vzniku zhoubného bujení, na základě pokroků molekulární biologie a genetiky. Svým podílem nepochybně přispívá i zavedení moderních diagnostických metod, které umožňují nádor odhalit v počátečních stadiích, kdy je jeho léčba podstatně účinnější než v pokročilém stadiu.

Aktuálním tématem je biologická léčba a pak i její cena, která zabraňuje jejímu plošnějšímu využití – myslíte si, že ji dostávají všichni, kterým by prospěla?

Biologické léčba je nepřesné označení, protože značná část přípravků tzv.biologické léčby nejsou biologické přípravky, ale chemické sloučeniny, které cíleně zasahují do nitrobuněčných pochodů. Proto je správnější označení cílená (biologická) léčba. Je účinná jen tehdy, jsou-li na nádorových buňkách určité struktury, se kterými může cílené léčivo reagovat. Pokud se předběžným vyšetřením tyto struktury nenajdou, nemá smysl ji nemocnému podávat. Tak si ale někdy nemocní nesprávně vysvětlují neochotou lékaře nebo snahu uspořit náklady na drahé léky. Myslím, že v současné době je tato léčba dostupná všem nemocným, kteří ji potřebují.

Jste autoritou v onkologii, jistě se na vás obracejí lidé, kteří se chtějí ujistit, že dostávají tu správnou léčbu – jak reagujete, pokud náhodou zjistíte opak?

Máte pravdu, že se na mne obrací značné množství pacientů s žádostí o „druhý názor“. Jsem rád, že nejméně 90 procent z nich mohu ujistit, že jsou léčeni správně. Pokud tomu tak není, snažím se jejich adekvátní léčbu zajistit na jiném pracovišti.

Vidíte nějaké zásadní rozdíly v kvalitě léčby v Praze a mimo ni?

Určitě ne. Mimo Prahu existují velmi kvalitní pracoviště a stejně tak v Praze jsou pracoviště, která kvalit některých mimopražských zařízení nedosahují.

Měla by podle vás pro léčbu rakoviny být specializovaná centra?

Není možné, aby všichni onkologičtí nemocní byli léčeni v centrech. Na druhé straně je však existence center nutná. Nejen pro diagnostiku nádorů, vázanou často na specializované metody nebo přístroje, kterými nelze vybavit každé onkologické pracoviště. Dále také proto, že v centru může být navržena optimální léčba, kterou pak lze realizovat i mimo centrum.


V dalším díle se dočtete o tom, proč si profesor Klener myslí, že by lékaři měli víc myslet na psychiku pacientů a naučit se s nimi mluvit.

autor: Renata Vyšínová , ordinace.cz