Základními právními předpisy upravujícími tuto oblast jsou:

zákon o pomoci v hmotné nouzi (z. č. 111/2006 Sb.) a zákon o životním a existenčním minimu (z. č. 110/2006 Sb., oba předpisy ve znění pozdějších úprav. Ostatně se zákonem o životním a existenčním minimu jsme se již setkali v mnoha předchozích článcích, odkazy na něj najdeme v již probraném zákonu o státní sociální podpoře, zákonu o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, a dalších.

Zákon o životním a existenčním minimu

Tento předpis, jak je již z názvu patrné, stanoví, jak se vypočítá částka životního i existenčního minima. Člověk by si řekl, že je to jednoduché, že zkrátka stanovím dvě částky v korunách na měsíc, ale bohužel, jak to již v právních předpisech bývá, věc je složitější. Potřebujeme-li vypočítat životní minimum, což potřebujeme obvykle pro zjištění, zda někdo má či nemá nárok na nějakou dávku, (příspěvek na zvláštní pomůcku s cenou do 24.000 například), musíme si vždy nejdříve správně odpovědět na otázku, zda osoba, pro kterou životní minimum počítáme, bude brána jako jednotlivec, nebo bude posuzována společně s dalšími osobami. Pravidla, podle kterých odpovíme na tuto otázku, jsou obsažena v § 4, a to v osmi odstavcích. Pro naši potřebu zjednodušme tak, že společně se posuzují osoby, které žijí ve společné domácnosti. Životní minimum jednotlivce činí 3410 Kč. U společně posuzovaných osob pak platí tyto částky:

První osoba  =3 140, druhá a další posuzovaná osoba  =2830. Pokud jde o nezaopatřené děti, platí pro dítě od 15 do 26 let částka 2450, u dítěte od 6 do 15 let 2 140 a dítě do 6 let 1 740  Kč měsíčně. Částky u společně posuzovaných osob se pochopitelně sčítají.

Existenční minimum zákon definuje jako minimální hranici příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. Částka existenčního minima činí 2200 Kč, ovšem je třeba říci, že tato částka je jako měřítko nároku užívána podstatně méně často, než částka životního minima. Zákon navíc stanoví, že existenční minimum nelze použít pro nezaopatřené děti, poživatele invalidního a starobního důchodu, osoby invalidní ve III. stupni a osoby starší 68 let.

Zákon dále v § 1 odst. 3 stanoví, že:

„Životní minimum ani existenční minimum nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení;“

K výpočtu životního minima mohou dobře posloužit webové kalkulačky, jednoduchou, funkční a přístupnou z hlediska zrakově postižených najdete na odkazu:
http://www.mesec.cz/kalkulacky/jake-je-zivotni-minimum-vasi-rodiny/

Pokud již umíme stanovit částku životního minima jednotlivce či celé rodiny, bývá často třeba porovnat tuto částku s tzv. započitatelnými příjmy. Jednotlivé zákony sice mohou obsahovat některé odchylky, často však platí pro započítání příjmů pravidla uvedená v tomto zákonu. Do příjmů se započítávají zjednodušeně řečeno čisté příjmy ze závislé činnosti, funkční požitky, příjmy z podnikání či jiné samostatné výdělečné činnosti,  příjmy z kapitálového majetku,  z pronájmu i z ostatních příjmů. Dále mezi započitatelné příjmy patří příjmy z nemocenského i důchodového pojištění (tedy důchody invalidní i starobní), podpora v nezaměstnanosti či při rekvalifikaci, výživné, dávky ze státní sociální podpory, ne však příspěvek na bydlení či jednorázové dávky, příspěvek na živobytí. Podstatná pro naši komunitu je skutečnost, že se mezi tyto příjmy nezapočítávají  příspěvky na péči, mobilitu ani na zvláštní pomůcku.

Pro pořádek ještě uvádím, že zákon obsahuje valorizační klauzuli, která vládě umožňuje při růstu indexu spotřebitelských cen částky životního i existenčního minima zvýšit, čehož vláda k 1. lednu roku 2012 využila.

Zákon o pomoci v hmotné nouzi

Předmětem tohoto zákona, jak je stanoveno v § 1, je poskytnutí pomoci při zajištění základních životních potřeb osobám v hmotné nouzi prostřednictvím dávek zákonem upravených. Jde o následující dávky:

Příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc.

Podmínky, které musí osoba splnit, aby měla nárok na některou z dávek tohoto systému, jsou poměrně tvrdé, z mnoha stanovených podmínek pak existují výjimky, celý systém je dosti komplikovaný. Proto jednoznačnou odpověď, zda nějaká osoba splňuje či nesplňuje podmínky nároku na konkrétní dávku je možné zjistit až v samotném řízení o žádosti o dávku. Příslušným „orgánem pomoci v hmotné nouzi“ jsou krajské pobočky Úřadu práce, odvolacím orgánem je pak Ministerstvo práce a sociálních věcí. Při podání žádosti o dávku se vždy zkoumají příjmy, majetkové i sociální poměry žadatele a společně s ním posuzovaných osob, také skutečnost, zda má žadatel možnost si vlastním přičiněním příjmy zvýšit, a to nejen závislou či nezávislou výdělečnou činností, ale i využitím svého majetku či uplatněním svých případných pohledávek.

Příspěvek na živobytí

Tento příspěvek náleží osobě, jejíž příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky živobytí, přičemž si tento příjem nemůže zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním a zabezpečení jejích základních životních podmínek je tak vážně ohroženo.

K porozumění této definice je třeba vyložit některé její pojmy:

1. Do příjmů se pro účely tohoto zákona, tedy i posouzení nároku na příspěvek na živobytí, započítává 70 % tzv. čistých příjmů ze závislé činnosti, 80 % příjmů z náhrady platu či mzdy při pracovní neschopnosti i z nemocenského, z podpory v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci, 100 % ostatních započitatelných příjmů podle zákona o životním a existenčním minimu, viz. výše.
2. „Přiměřenými náklady na bydlení“ jsou míněny nájemné, poplatky za služby spojené s užíváním bytu, úhrady za nezbytnou a prokazatelnou spotřebu energií. Všechny tyto položky jsou ještě blíže specifikovány, nájemné je navíc zastropováno nájemným obvyklým v určité lokalitě, družstevní forma bydlení je pak zastropována normativními náklady určenými v zákoně o státní sociální podpoře. Podstatné ovšem je to, že tyto náklady, které se odečítají od příjmů nesmí překročit 30 %, v Praze 35 % posuzovaných příjmů.
3. Nyní se dostáváme k výkladu pojmu „částka živobytí“:

U nezaopatřených dětí je částkou živobytí částka jejich životního minima, viz. výše, kterou však lze navýšit o náklady na nutné dietní stravování, pokud je takové stravování nařízeno odborným lékařem. Prováděcí předpis stanoví, o kolik lze částku u jednotlivých diet navýšit, u diabetické diety se jedná např. o navýšení o 1 130 Kč měsíčně.

U dospělých se částka živobytí bude pohybovat mezi částkou existenčního minima (2 200 Kč) a částkou životního minima (3 410 Kč), vliv na stanovení přesné částky budou mít různá kritéria, zda osoba má nějaký majetek či pohledávky, které by mohla užít pro zvýšení svých příjmů, zda tento majetek či pohledávky užívá, zda uchazeč o zaměstnání odmítl v poslední době Úřadem práce nabízené zaměstnání, zda osoba je či není dlužníkem na výživném, a mnoho dalších.

Pojďme si výše uvedené demonstrovat na praktickém příkladu:

Zkusme určit, zda na příspěvek na živobytí bude mít nárok padesátiletý nevidomý pan Karel, bez jiných zdravotních komplikací, poživatel invalidního důchodu pro invaliditu III. st. ve výši 8500 Kč, toho času bez zaměstnání, pobírající příspěvek na péči ve II. stupni, tedy ve výši 4000 Kč, který nebude mít žádný majetek ani pohledávky, jimiž by si příjmy zvýšil, bude bydlet v pronajaté garsonce třeba ve Zlíně, jeho celkové náklady na bydlení (nájemné i poplatky za služby a energie) budou činit 4000 Kč měsíčně. Kromě uvedeného pan Karel žádné další příjmy nemá.

Karlův započitatelný příjem bude činit 8 500 Kč, protože invalidní důchod započítáme ve výši 100 %, příspěvek na péči do příjmů nezapočítáváme. Pro odečtení přiměřených nákladů na bydlení užijeme částku 2 550, tedy 30 % z Karlových příjmů. Kdyby pan Karel bydlel v Praze, odčítali bychom 35 % z jeho příjmů. Jeho příjem po odečtení dosahuje částky 5 950 Kč. Karlova částka živobytí činí částku jeho životního minima jednotlivce, tedy 3 410 Kč. Z toho je patrné, že pan Karel nárok na příspěvek na živobytí nemá.

K příspěvku na živobytí ještě dlužno dodat,  že jeho výše činí rozdíl mezi příjmy posuzované osoby či společně posuzovaných osob a výší částky  živobytí.

Doplatek na bydlení

Na tuto dávku má nárok nájemce či vlastník bytu, jestliže by po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení snížených o příspěvek na bydlení a zvýšených o příspěvek na živobytí, byly jeho příjmy nižší, než je částka živobytí. To platí i o společně posuzovaných osobách. Tato poněkud krkolomná konstrukce tedy říká, že pokud příjmy nějaké osoby, která  má nárok na příspěvek na živobytí – a my jsme si již ukázali, že podmínky pro nárok na tento příspěvek jsou opravdu tvrdé, i po poskytnutí příspěvku na bydlení (tuto dávku jsme si popsali v článku věnovaném zákonu o státní sociální podpoře) nedosahují částky živobytí, pak jí náleží doplatek na bydlení. Výše doplatku činí rozdíl mezi částkou živobytí a příjmy upravenými dle popisu výše. Z těchto uvedených kritérií existují jisté výjimky, ale pro potřeby tohoto článku lze shrnout, že pobírat doplatek na bydlení mohou pouze ti, kdo mají nárok na příspěvek na živobytí a na příspěvek na bydlení. Sociální reformou bylo nově zavedeno, že doplatek na bydlení lze pobírat po dobu 84 kalendářních měsíců, která se počítá za posledních 10 let. Výjimky z tohoto pravidla jsou totožné s výjimkami popsanými v článku referujícím mimo jiné o příspěvku na bydlení.

Mimořádná okamžitá pomoc

K popisu této dávky nejjlépe  poslouží ustanovení, která určují, kdo má na tuto jednorázovou dávku nárok:
Jde o osobu:

1. které s přihlédnutím k jejím příjmům, celkovým sociálním a majetkovým poměrům hrozí vážná újma na zdraví. Takové osobě lze poskytnout jednorázovou dávku, která vyrovná její příjem, u dospělého do částky existenčního minima (2 200 Kč), u nezaopatřených dětí do částky životního minima,
2. kterou postihne vážná mimořádná událost a její celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že jí neumožňují překonat nepříznivou situaci vlastními silami; vážnou mimořádnou událostí se rozumí zejména živelní pohroma (například povodeň, vichřice a vyšší stupně větrné pohromy, zemětřesení), požár nebo jiná destruktivní událost, ekologická nebo průmyslová havárie. Těmto osobám lze poskytnout dávku až do výše patnáctinásobku životního minima jednotlivce, tedy 51 150 Kč.
3. která nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladu, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků, a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu, nebo na úhradu nákladů spojených s pořízením nebo opravou nezbytných základních předmětů dlouhodobé potřeby, atd.

Závěr

Systém pomoci v hmotné nouzi bychom mohli samozřejmě ještě dlouho detailněji popisovat, nelze si však přát nic jiného, než abychom právě tuto legislativu nikdo z nás osobně nepotřebovali. Pomoc v hmotné nouzi je určena opravdu těm nejchudším. Ve dvanácti článcích jsme prošli prakticky veškerou legislativou upravující oblast sociálního zabezpečení. V příštím roce bych se rád vrátil k osvědčené metodě, kterou užívala i moje předchůdkyně v této rubrice JUDr. Lucie Víšková. Články budu koncipovat jako otázky a odpovědi na témata, o kterých si budeme, vzhledem k přijímané legislativě a zejména častějším dotazům v naší poradně myslet, že jsou právě těmi, která vás zajímají.

Luboš Zajíc, SONS