Účel dávky

Příspěvek na péči je určen osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb. Stát se tímto příspěvkem podílí na úhradě nákladů potřebné pomoci. Účel příspěvku na péči s sebou tedy nese povinnost, aby jej příjemce využil na zajištění potřebné pomoci. ZSS obsahuje definici dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, která se příliš neliší od definic v jiných zákonech, jedná se o zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. O příspěvek mohou žádat osoby od jednoho roku věku, resp. za tyto osoby jejich zákonní zástupci.

Základní životní potřeby

Oproti právní úpravě platné do konce minulého roku byl pojem „úkony soběstačnosti a péče o vlastní osobu“ nahrazen pojmem „základní životní potřeby“. Místo dřívějších 36 úkonů bude v současnosti pro stanovení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči ale i pro posouzení podmínek nároku na jiné dávky, hodnoceno těchto deset základních životních potřeb:

1. mobilita
2. orientace
3. komunikace
4. oblékání a obouvání
5. stravování
6. tělesná hygiena
7. výkon fyziologické potřeby
8. péče o zdraví
9. osobní aktivity
10. péče o domácnost

Pro hodnocení základních životních potřeb platí následující pravidla:

Péče o zdraví se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem. Péče o domácnost se nehodnotí u osob mladších 18 let.

Pro schopnost zvládání základní životní potřeby je vždy rozhodující funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. To znamená, že pokud např. nějaký muž potřebuje každodenní pomoc a dohled manželky při stravování, protože se sám nenaučil připravovat ani čaj (natož míchaná vejce), ale je zcela zdráv, nebude shledán neschopen zvládat základní životní potřebu stravování. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Zákon také stanoví, že musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Přijatelný standard však již nijak definován není.

Další pravidla pro hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby nacházíme v prováděcí vyhlášce 505/2006 Sb, ve znění účinném po novelizaci vyhláškou 391/2011 Sb.

Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby.
Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.

Základní životní potřeby jsou rozpracovány do jednotlivých „aktivit“ v příloze č. 1 citované vyhlášky. Pro ilustraci uveďme provedení základní životní potřeby orientace, jejíž hodnocení bude klíčové pro osoby se zrakovým postižením nejen pro stanovení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči, ale také pro nárok na průkaz ZTP/P či na příspěvek na mobilitu:

„Orientace: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat.“

Za velmi podstatné snad lze považovat ustanovení § 2a prováděcí vyhlášky, které zní: „Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“

Stanovení stupně závislosti

Zůstaly zachovány 4 stupně závislosti, lehká, středně těžká, těžká a úplná závislost.

Podle počtu základních životních potřeb, dále ZŽP, které osoba není schopna zvládat, se pak stanoví stupeň závislosti na pomoci jiné fyzické osoby, a to následovně:

Osoby starší 18 let věku

• 3 nebo 4 ZŽP = I. stupeň
• 5 nebo 6 ZŽP = II. Stupeň
• 7 nebo 8 ZŽP = III. Stupeň
• 9 nebo 10 ZŽP = IV. stupeň

Osoby mladší 18 let:

• 3 ZŽP = I. stupeň
• 4 nebo 5 ZŽP = II. Stupeň
• 6 nebo 7 ZŽP =III. Stupeň
• 8 nebo 9 ZŽP =IV. stupeň

Výše příspěvku

V tomto směru nedošlo od 1. ledna 2012 k žádným zásadním změnám, vlastně toliko ke změně jediné, a to u osob mladších 18 let ve II. stupni závislosti, kde byl příspěvek zvýšen z 5 na 6 tisíc korun měsíčně. Platí tedy následující:

• Osoby od 18 let věku: I. st. = 800 Kč, II. st. = 4000 Kč, III. st. = 8000 Kč, IV. st. = 12000 Kč
• Osoby mladší 18 let věku: I. st. = 3000 Kč, II. st. = 6000 Kč, III. st. = 9000 Kč, IV. st. = 12000 Kč. (částky v Kč jsou uváděny měsíčně).

Novinkou je od 1.1. 2012 možnost zvýšení příspěvku o 2000 Kč měsíčně (§ 12 ZSS) . Na toto zvýšení má nárok

• nezaopatřené dítě do 18 let, kterému náleží příspěvek a
• rodič, kterému náleží příspěvek a který pečuje o nezaopatřené dítě do 18 let věku,

jestliže rozhodný příjem oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných je nižší než dvojnásobek částky životního minima. Toto zvýšení se dále netýká určitých výjimečných případů v zákoně uvedených, např. dětí v pěstounské péči. Posuzuje se rozhodný příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí, okruh společně posuzovaných osob pak stanoví zákon o životním a existenčním minimu. Toto zvýšení příspěvku bylo do zákona vtěleno jako kompenzace sociálně slabým rodinám se zdravotně postiženým členem, kterým byl určen zrušený sociální příplatek.

Řízení o příspěvku

Žádost se podává na krajské pobočce Úřadu práce, tedy na stejném místě, jako při žádosti o průkaz osoby se zdravotním postižením, o příspěvek na zvláštní pomůcku či příspěvek na mobilitu. K podání žádosti slouží tiskopis vydaný MPSV, formulář žádosti o příspěvek stejně jako další formuláře s příspěvkem související najdete v elektronické podobě zde: https://formulare.mpsv.cz/oksluzby/cs/welcome

K vyplněné žádosti je třeba doložit zprávy ošetřujícího lékaře či lékařů, u osob se zrakovým postižením tedy kromě zprávy praktického lékaře též zprávu ošetřujícího oftalmologa. Dále je třeba v žádosti uvést fyzickou či právnickou osobu, popř. osoby, které budou žadateli poskytovat pomoc a označit rozsah předpokládané pomoci. Je též vyžadován písemný souhlas těchto osob. Žadatel musí také uvést, jakým způsobem mu má být příspěvek vyplácen. Příspěvek má být vyplácen prostřednictvím karty sociálních systémů, a to využitím platební funkce karty nebo převodem na platební účet určený příjemcem příspěvku anebo v hotovosti.

Krajská pobočka Úřadu práce pak provede v přirozeném sociálním prostředí žadatele sociální šetření, při kterém se zjišťuje žadatelova schopnost samostatného života. O provedeném sociálním šetření se vyhotovuje písemný záznam, který je na požádání předložen i posuzované osobě. Žádá-li osoba o zvýšení příspěvku na péči o 2000 Kč, viz výše, je třeba též doložit rozhodné příjmy společně posuzovaných osob. Žádost se všemi uvedenými náležitostmi je pak odeslána okresní správě sociálního zabezpečení, která na základě těchto podkladů vyhotoví posudek, v němž uvede, jaké základní životní potřeby osoba není schopna zvládat. Stejnopis tohoto posudku je zaslán zpět krajské pobočce Úřadu práce, která pak vydá rozhodnutí. Posudek zhotovený okresní správou sociálního zabezpečení je součástí rozhodnutí a spolu s ním je tedy žadateli doručen. Odvolání proti rozhodnutí je možné podat prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce, odvolacím orgánem je Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Pomoc při zvládání základních životních potřeb

Pomoc, za kterou je možné příspěvek na péči utratit, mohou poskytovat v zásadě tři druhy subjektů:

1. osoby blízké
2. asistenti sociální péče
3. registrovaní poskytovatelé sociálních služeb

Ad a) „Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.“, § 116 občanského zákoníku (40/1964 Sb.). S těmito osobami není nutné mít uzavřenu smlouvu o poskytování pomoci, nicméně ZSS obsahuje od ledna tohoto roku nové ustanovení § 29 odst. 7, které říká, že příjemce příspěvku je povinen na vyžádání správního orgánu, který provádí kontrolu využívání příspěvku prokázat, že byl příspěvek využit k zajištění pomoci, a to způsobem, který osvědčí využití příspěvku, nebo dokladem o vyplacení příspěvku fyzickým nebo právnickým osobám, které poskytují pomoc při zvládání základních životních potřeb,), a to nejvýše 1 rok zpětně, anebo využitím platební funkce karty sociálních systémů. Jaký doklad bude v praxi Úřadem práce vyžadován, zatím není zcela jasné

Ad b) - Asistentem péče může být pouze fyzická osoba, starší 18 let, zdravotně způsobilá. Klasicky tedy půjde např. o souseda či známého, který zrakově postiženému poskytuje pomoc. Povinností asistenta sociální péče je uzavřít s příjemcem či žadatelem o příspěvek na péči písemnou smlouvu o poskytování pomoci. Náležitostmi smlouvy je označení smluvních stran, rozsah pomoci, místo a čas poskytování pomoci a výše úhrady za pomoc. Dle našich zkušeností byli všichni dosavadní příjemci příspěvku, kteří nečerpali péči od osob blízkých ani od poskytovatelů sociálních služeb Úřadem práce vyzváni k doložení této smlouvy. Pokud by si kdokoliv z řad zrakově postižených nevěděl se smlouvou rady, nabízíme pomoc v naší poradně, viz kontakt pod tímto článkem.

Ad c) – Jde o registrované poskytovatele služeb, kterými mohou být fyzické i právnické osoby, s těmito poskytovateli je nutné uzavřít písemnou smlouvu a poskytovatelé jsou povinni každé osobě do 15 dnů kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž pomoc poskytli, úhradu za pomoc písemně vyúčtovat. Došlo-li by k přeplatku příspěvku, tedy příspěvek by nebyl celý na pomoc využit, může Úřad práce rozhodnout o jeho vrácení. Úřad je zmocněn udělit výjimku z povinnosti vrátit přeplatek příspěvku, a to až do výše 20 tisíc Kč. Nad 20 000 Kč by mohlo k prominutí dojít pouze s předchozím souhlasem MPSV.

Povinnosti a kontrola související s pobíráním příspěvku

Již žadatel o příspěvek je samozřejmě povinen doložit svůj nárok na něj, podrobit se všem potřebným lékařským vyšetřením, sociálnímu šetření a též oznámit změny s jeho žádostí související, k nimž by během řízení došlo.

Příjemce je pak povinen příspěvek využívat na potřebnou pomoc, ohlašovat všechny změny, které s příspěvkem souvisí. Zde připomeňme, že takovou změnou je např. i přijetí do ústavní péče nemocnice či odborného léčebného ústavu. Pokud by byl příjemce hospitalizován po celý kalendářní měsíc, pak za toto období příspěvek vůbec nebude náležet. Ovšem celým kalendářním měsícem není takový měsíc, kdy by byl příjemce přijat prvního či posledního dne tohoto měsíce. Navíc výplata příspěvku se nezastavuje v případě, kdy byla spolu s příjemcem příspěvku přijata do nemocnice jako průvodce osoba, která příjemci příspěvku poskytuje pomoc. Všechny změny s příspěvkem související je třeba ohlašovat do osmi dnů, pokud povinnost nemůže splnit sama oprávněná osoba, pak tato povinnost přechází na osoby poskytující pomoc. Úřad práce může kontrolovat, zda je příspěvek řádně využíván, zda je pomoc osobou či osobami nahlášenými řádně poskytována, zda trvají podmínky nároku na příspěvek, atd.

Závěr

Příspěvek na péči je tak obsáhlou látkou, že není možno v rozsahu časopiseckého článku ani zdaleka obsáhnout všechny jeho aspekty, pokusili jsme se jen o náčrt toho nejpodstatnějšího. Pokud osobám se zrakovým postižením vyvstanou s probíranou dávkou jakékoliv obtíže či dotazy, budeme se snažit pomoci s jejich řešením, obrátíte-li se na nás  prostřednictvím kontaktů naší poradny:

Sociálně právní poradna SONS, Krakovská 21, 110 01, Praha 1,
Telefon: +420-221462432, e-mail: pravni(a)sons.cz
Luboš Zajíc